„System failure“. Tak tato slova zná důvěrně každý systémový programátor, který zabloudil do zapovězených prostorů operačních systémů a jal se tyto třinácté komnaty dodavatelů „duše“ všech počítačů zkoumat s příslušnou drzostí insidera, šlapaje v zablácených galoších po naleštěné parketovině, kličkuje při tom mezi nástrahami výrobců a uhýbaje otráveným šípům „autorských práv“ a podobných hloupostí. Že se to nesmí? No a? Že si navíc někdo troufá tvrdit, že do jeho systémových „hájemství“ nedokáže nikdo proniknout? Takový „někdo“ se patrně zbláznil, nebo neví, že na světě existuji JÁ!
Mluvím o době dávné, kdy jsme jako drzí mladíci pracovali na svých operačních systémech (sálových a posléze mikropočítačů), protože to, co bylo dodáváno bylo“ hrozné“, „výsměch“ a podobně. Nic nám nebylo svaté a na rozdíl od toho, co nám bylo výrobci dodáváno, to naše fungovalo lépe a spolehlivěji. Takže jsme měli od zaměstnavatele pokoj a výrobci si na nás dávali pozor. V oněch dobách něco jako PC teprve počínalo existovat, Steve Jobs tvořil Mac Intosh a Bill Gates se z vizionáře postupně převtěloval ve zdatného obchodníka.
Všichni – oni tam za oceánem v nesrovnatelných podmínkách, a my v zdejších hardwarových zoufalostech – jsme snili o jednom „Es komm Der Tag“. Tedy přijde den, kdy každý bude mít svůj stolní počítač (o přenosných jsme pro jistotu neuvažovali) navíc propojený se světovou počítačovou sítí, s jejíž pomocí se dostane k duševnímu bohatství lidstva, uloženému v masivních databázích.
V těch dobách (i dříve) však vznikal i jiný živočich. Byl to „hacker“. Měl s námi hodně společného, hlavně však jednu, zato zásadní vlastnost: zdolávat nepřekročitelné překážky, v softwarové oblasti ovšem. Nebylo možné o něm říkat, že jeho cílem bylo především škodit, byť jedním z produktů těchto jednotlivců a později skupin byly i počítačové viry. Oni potřebovali něco víc. Na rozdíl od nás, kterým „stačilo“ lepší prostě být.
To, že jsou lepší, hackeři nějak potřebovali demonstrovat, a to způsobem, který byl hodně viditelný (uznejte přeci, že zdvižený prostředník na obrazovkách počítačů nejlépe zabezpečených systémů, to je opravdu docela „vejvar“). Exhibicionismus? Takhle bych to určitě nenazval. Spíš jako jakési memento všem mocným v této oblasti, že zdaleka nejsou mocní tak, jak se jim může zdát. Takže jakási anarchie v kyberprostoru už v období jeho samých počátků.
Zpět k onomu „system failure“, tedy „chyba systému“. V geniálním filmovém díle bratrů Wachowských Matrix, je toto závěrečným konstatováním prvního dílu trilogie. Systém, konstruován za jistých podmínek, se náhle setkává s něčím, s čím si neví rady, takže reaguje tak, jak systémy musí - svou havárií.
Bylo jen otázkou času, kdy skupina, které říkám „kyberunderground“, bude nucena reagovat na to, co se děje v prostoru jí dříve téměř bezvýhradně náležícím. Tento „kyberprostor“ je něčím, co je laikům velmi těžké představovat. Řekněme, že se ve svém pokoji, v klidu domova, připojíme k internetu. Při tom si myslíme, že je to záležitost pouze nás samotných, maximálně toho, k čemu se připojujeme.
Tragický omyl, přátelé! V tento moment se stáváme součástí celosvětové informační sítě WWW (WorldWideWeb), a kdokoliv (samozřejmě náležitě vybavený), kdo je k této síti připojen, může, pokud chce, sledovat to, o čem se s tím, s čím se spojíme, „bavíme“.
To, že o tom, co to ve skutečnosti znamená, drtivá většina uživatelů sítě nemá tuchu, to nepřekvapí – ono to vlastně neznamená celkem nic, protože v těch terabytech terabytů, které se řítí každou vteřinu vzduchem či „po drátech“, téměř každý zmizí jako molekula vody v Pacifiku. Pozoruhodné však je to, že si to neuvědomují ani ti z miliard lidí, kteří by si to „sakramentsky“ uvědomovat měli.
Být například ministrem zahraničí USA, hledal bych u určitých zpráv velmi drsná zabezpečení s kryptologickými polynomy těch nejvyšších úrovní. Leč, zdá se, že v padesátých letech měli konstruktéři programovacího jazyka COBOL (kdo ještě ví, co to bylo…) pravdu, když tvrdili, že program psaný v tomto jazyce musí být natolik pochopitelný, aby mu porozuměli i vyšší důstojníci z Pentagonu.
Ani o ten slepičí krok se to za více než půl století nezměnilo. Současná kandidátka na prezidenta USA a svého času ministryně zahraničí USA naprosto klidně používala veřejnou (velmi „průstřelnou“) část sítě pro přenos informací typu „classified“ (tedy tajné v různém stupni utajení). Mimochodem za něco podobného byl odsouzen jeden nešťastný seržant, který samozřejmě neměl zdaleka takovou strategickou moc, jako první dáma americké diplomacie.
To, že je tento amatérismus prvního řádu soustem pro zahraniční rozvědky, je více než jasné. „Hacknutí“ (pozn. provedení hackerského útoku) takovýchto informací s téměř nulovým zabezpečením, to je pro zkušeného hackera snad až pod úroveň – to jsou schopny zvládnout i ony zahraniční rozvědky a to v pracovní době jejich zaměstnanců.
Existuje však jedno gigantické ALE. Při téhle vrcholné ignoranci se špičkový hacker dostane prakticky kamkoliv, vyjma snad odpalovacích zařízení mezikontinentálních raket – alespoň doufám… Co však s těmito informacemi? K čemu mohou být dobré, vyjma „nepřátelských“ států, které by je třeba vyvážily zlatem, pokud je tedy už dávno nemají?
Zde je třeba se zmínit o jistém druhu „etiky“, tedy dodržování jistých pravidel, které podle všeho platí i v kyberundergroundu. Nemyslím si třeba, že Julian Assange (WikiLeaks) by s informacemi, které působí bezesné noci vládě USA, nějak obchodoval. Psal jsem, že od počátků vzniku kyberprostoru v něm byl „zaklet“ jistý druh anarchie. Shrnuto, obecně si moc neumím představit, že by jakákoliv hackerská skupina obchodovala s informacemi jako s obchodním artiklem, navíc s nějakými vládami (mluvím samozřejmě o té „elitní“ vrstvě kyberundergroundu).
Jak praví známá anekdota o Irovi, který, vystoupiv na americkou půdu, prohlásí: „Máte tu nějakou vládu? Tak já jsem proti!“. Pokud je tomu takto i v kyberundergroundu, nedovedu si představit, že by tento vystupoval v souladu třeba se současným americkým establishmentem, když za něj navíc kandiduje ta „amatérka“. To, co si představit dovedu, je to, že by hoši dělali vše možné, aby tuto dámu nachytali „na hruškách“, tedy při lžích (což se děje). A co její protikandidát? Ten to má jednodušší, ten součástí establishmentu není, naopak, vystupuje velmi razantně proti němu.
Jedná se tedy podle všeho o jakýsi druh „společného zájmu“. Trump a jeho voliči a kyberunderground nejspíš mají současného establishmentu po krk. Což by vysvětlovalo leccos z průběhu volební kampaně v USA. Je jasné, že je nutné vše házet na Putina, Čínu a podobně. I kdyby vše bylo úplně jinak (i když tento článeček má jistou logiku, pořád je to jen spekulace), tak to na faktu, že se Hillary chovala jako husopaska, nic nemění. A pokud se stane první americkou prezidentkou, bude to věcí amerických voličů. Třeba jim to nevadí…
Otakar Vychodil, 7. září 2016
________________________ Poznámky _____________________________________________
Establishment je pojem, kterým se obvykle myslí tradiční (a obvykle konzervativní) vládnoucí třída společnosti či jiné struktury, které jí vládnou. Tento pojem se užívá spíše jako vyjádření určitého protestu a bývá proto většinou užíván negativně.
COBOL - Common Business Oriented Language (běžný obchodně orientovaný jazyk) nebo-li počítačový programovací jazyk, používaný i u nás zhruba od sedmdesátých let. Poznámka: Program COBOL je rozdělen do čtyř divizí: identifikační divize, divize životního prostředí, datová divize a divize prodedury. Identifikační divize určuje název a typy zdrojových členů. Divize prostředí určuje veškeré funkce programu, které závisí na systému, jako jsou soubory a znakové sady. Divize dat je využívána k deklarování proměnných a parametrů. Divize procedura obsahuje instrukce programu. Každá divize je rozdělena na úseky, které se skládají z odstavců.
Grac Hopper (*1906 +1992), matka COBOLu a důstojnice námořnictva, někdy označovaná jako „úžasná Grace“ (Amazing Grace). Vytvořila první kompilátor (program), který překládá lidský jazyk (psanou formu) do strojového jazyka, s nímž může pracovat počítač. Šlo o revoluční nápad. „Měla jsem fungující kompilátor a nikdo ho nechtěl,“ zní další z jejích slavných výroků. „Bylo mi řečeno, že počítače zvládají jen počty.“ Říkala: "Pokud máte dobrý nápad, prostě ho proveďte. Je snazší se omlouvat než získat povolení.". Další její termín „debug“, se stal na poli informatiky hovorový výraz (debug - ladit, odvšivit, odhmyzit, zkoušet) a vznikl "debug systém", nepostradatelný při tvorbě programů a systémů, mnimalizoval náledné "systém failure".
Obrázek - mimochodem originál fixem na děrném štítku 80, samotnou oprátorkou EC 1033 v Žilině ztvárněný a mnou dodnes uchovávaným v úctě. Operátorka vykreslila tři programátory po jednom "System failure", programátora Fortranu, APSu a COBOLu z Moravy, počátkem let sedmdesátých. Od počítače nás dělilo 180 km, přesto jsme k nim měli nějak blíž, než mnozí dnes....
Poznámky - admin webu Z.W.
Po uzávěrce (10.9.): Jeden z nejrespektovanějších obhájců v Británii jménem John Jones byl nalezen mrtev. Zemřel v pondělí (5.9.) ráno, a to tak, že jej přejel vlak. Ženatý muž se dvěma dětmi, velice úspěšný (ve svém oboru uznávaný a kolegy popisovaný jako „gigant svého oboru“, jehož smrt je „monumentální ztrátou pro boj za mezinárodní spravedlnost a lidská práva“) se prý zčistajasna rozhodl ukončit svůj život, a to ještě velice násilně, skokem pod vlak.... www.casopis-sifra.cz/pravnik-juliana-assange-nalezen-mrtev/?fb_ref=Default
Po uzávěrce (1.11.2016): A rozhodli jsme se, že to je něco, co musíme udělat, abychom zachránili republiku........ Amerika opět prochází velkým přechodem, je to druhá americká revoluce. Nemáme pušky, nemáme zbraně, nemáme v úmyslu nikoho zabít, nemáme v úmyslu nikomu uškodit. Ale my, americká veřejnost, a ti z nás, kteří slouží ve výzvědných službách, jako já, zastavíme Clintonovy, aby nezískali moc, kterou si nezaslouží........ orgo-net.blogspot.cz/2016/11/steve-pieczenik-oznamil-ze-v-usa.html
Po Novém roce (8.1.2017): Co přináší Audit národní bezpečnosti? Problémem kybernetického prostoru je, že se v něm pohybuje řada různých aktérů, kteří v podstatě útočí na cokoliv. Mohou to být skupiny hackerů, kteří napadají informační systémy, protože se tím „jenom“ baví, na straně druhé jsou skupiny, které páchají kriminální činnost. Ovšem patří sem i státní aktéři, vlády, zpravodajské služby, firmy, které se podílejí na těchto typech útocích, a to z různých důvodů. Zajištění ochrany je tak velmi komplikované a jak Audit uvádí, státní správě chybí odborníci, proto opatření v personální oblasti představují prioritu...... www.cbap.cz/archiv/3302