Istanbulská úmluva obětem násilí příliš nepomůže
Hned na začátku je potřeba říci, že domácí násilí je neakceptovatelné ve všech podobách. Mluvit o něm, že je gendrově zaměřené především na ženy, je však velmi zkreslené a účelově zaměřené. I přesto, že se pak o něm jen lehce mluví, že se nejedná jen o ženy. V poslední době to stále více přestává platit. Domácí násilí a násilí obecně v rodinách i v mezigeneračním smyslu je prostě něco, co je potřeba zásadně odmítnout. Konkrétní dopady, které by postiženým pomohly právě díky Istanbulské úmluvě, však nevidím.
Bohužel konkrétní dopad Istanbulské úmluvy může být, že všechny tradiční projevy gentlemanství u mužů bude bráno jako narážka a bude to bráno jako něco neakceptovatelného. Dnešní doba si zkrátka na tradice příliš nehraje. V dnešní době, kdy relativismus a atomizace společnosti stále postupuje, a to nejen ve společnosti, ale právě v rodinách, je taková skutečnost velmi alarmující. Z rodiny se pomalu, ale jistě stává instituce, kde je naprosto jedno její složení a děti jsou brány jen jako budoucí plátci do důchodového systému. Mnohé ženy budou brány jen jako obyčejné nosnice a ne jako ženy matky. Vždyť přece právo na rodinu má každý. Ano, v případě, že původní rodina selže nebo dítě je sirotkem, je velmi na místě pokud, když se nenajde rodina v podobě otce a matky, aby se o dítě postaral někdo jiný, tedy páry stejného pohlaví. Ale v době, kdy mají bezdětné rodiny velký problém s možností adopce a kdy platí, že české dítě se snadněji dá adoptovat mimo republiku, je to problém zcela jiný.
Ale vraťme se přímo k domácímu násilí. Jak konkrétně úmluva zabezpečí ochranu a jak by se postupovalo v případě, kdy rodina trpí domácím násilím. Agresivní jedinec (ať muž či žena) je vykázán/na na několik dnů z domova a oběti nabídnuta materiální i jiná pomoc, a pak přesto oběť i s dětmi řekne: On/Ona je vlastně v podstatě hodný/ná a já bez něho/ní nemohu žít. Zajímalo by mne, co s tím udělá dozorový orgán pro úmluvu. Zakročí v rámci čistoty a v zájmu dítěte direktivně? Bude se snažit s rodinou pracovat? A jak? Vezmou děti rodině?
Na druhé straně je mnoho žen, které své bývalé partnery dlouhá léta terorizují a mnohdy si vymýšlejí věci, že partner byl násilník nebo projevoval násilí na dětech či prohlašují, že se o děti vůbec nestaral a nejevil zájem. Mnohdy i děti samotné jsou takto proti otci naočkovány. Tito muži mají mnohdy zničený život. A to nejen pracovní, ale i osobní. A když se po mnoha letech dokáže pravda, nestane se takové ženě nic. A jede se dál. Co s tím bude dělat dozorový orgán a jak přesně pomůže těmto mužům Istanbulská úmluva? Kolik lidí bude v problémech jen díky pomstě partnerek či expartnerek a jimi zmanipulovaných dětí, sousedů a jiných rádoby starostlivých osob? Takové nebezpečí hrozí již dnes a bylo by ještě větší. Bylo by posvěceno úmluvou. Není možné o těchto případech mluvit ve smyslu, že se to k problému, který úmluva řeší, nevztahuje. Vztahuje. A to naprosto jasně a konkrétně.
Je tedy vidět na konkrétních situacích, že prof. Piťha ve svém kázání bohužel až tak moc nepřeháněl. Budeme měnit gendrové tradice. Dítě si bude moci vybrat pohlaví, jak se cítí. Rodiče budou gendrově neutrální. Takové případy jsou již dnes. Nakonec opravdu budou největšími nepřáteli ženy, které jsou ženami a muži, kteří své ženy a rodiny chrání.
Přečetl jsem si komentář prof. Tomáše Halíka jako reakci na kázání prof.Piťhy. Je vidět, že v rámci boje proti demagogii se stal sám prof. Tomáš Halík mistrem v tomto oboru sám. V komentáři si vzpomněl na své dětství, neboť si jeho tón v ničem nezadá s koncilem v Kostnici. Navíc i komentář na toto téma dokázal stočit na svoji averzi proti Václavu Klausovi, sám se stál prodavačem strachu, když straší před ruskou propagandou a fake news. Tedy dopustil se toho, proti čemu na oko bojuje. A v závěru ve stylu PR propagoval svoje aktivity a dokázal rozkastovat v závěru lidi. Což by jako kněz dělat neměl, ale prof.Tomáš Halík to dělá zcela běžně. Tedy pokud to shrneme, pak se ve svém komentáři názorně dopustil všeho, proti čemu bojuje. Asi ho jeho vlastní ego již naprosto ovládlo. U kněze, který mohl být dříve příslibem, je to smutný konec stárnoucího kněze a prodavače strachu. Je to škoda. Ale splnil, co se čekalo. Ostře napadl prof.Piťhu.
Kardinál Dominik Duka jako předseda ČBK vyjádřil podporu Mons. Petrovi Piťhovi v souvislosti s kázáním proneseným na svátek sv. Václava v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Zároveň konstatoval, že se nic nemění na oficiálním stanovisku ČBK ve věci Istanbulské úmluvy.
Je smutné, že v honbě za čistotu, pravdu a zájmu o člověka, se nám v celé úmluvě ztrácí právě člověk. Istanbulská úmluva je úmluvou, která má více rizik a negativních bodů právě ve své praktické části. Bohužel bude mít na pomoc obětem domácího násilí jen malý dopad. Možnosti ochrany jsou již dnes. Naopak hrozby ve smyslu kázání prof. Piťhy přicházejí nově.
Komentář Pavla Veselého
Poznámka: Redakce e15.cz odvahu ke zveřejnění nenašla a s díky odmítla....