Jan Patočka
17.08.2016 18:23
- Teprve ve 13. století si začíná česká společnost uvědomovat vyjímečné postavení mezi mezi východem a západem. Nikoliv však jako obranný val proti Západu, ale jako jeho východní hrot.
- Masaryk byl smělý, rozhodný a po zralém uvážení důsledně a zásadově jednající muž, potud vyjimečný zvláště v našich malých poměrech. Beneš byl ctižádostivý, pilný, mnohomluvný průměr.
- Společnost sluhů, která vznikla na základě josefovského zrušení nevolnictví se nutně musela emancipovat, aby přežila a byl to boj o holý život. Na ideje nebyl fundament, ani čas. Přesto přežila v herderovském Jaru, národu získala status, který o sto let později vedl k státnosti. Ryze plebejské - první v Evropě. Za mořem vznikla podobná - veleúspěšná, na rozdíl od té naší.
- "připraven za svou vlast bojovat a umřít", (což po nějakém velkohubém zbabělém úředníkovi nemůžeme chtít).
- Taková sociální jednota, vytvořená z vesnického obyvatelstva a malých měšťáků, jako svého vlastního jádra, není nikterak vhodnou půdou pro výchovu vedoucích mužů, kterou by činili rozhodnutí, podstupovali riziko, pouštěli se do boje, zvlášť když je možné očekávat pouze morální úspěch. Případ Masarykův přesto dokazuje, že i na takovém základě (tj. národě sluhů) se může vyjimečně vyvinout muž činu, ale že také potom zůstane izolován a nezaloží žádné následnictví.
- Největší tragedií češství, tedy společenství vytvářených zdola je, že v okamžiku, kdy se ruka už vztahuje po vytouženém cíli, nedostačují vnitřní síly a na tom jistě není bez podílu zmíněná sociální struktura (společnosti sluhů).
- Myšlenka univerzální říše, nejvlastnější výtvor římského ducha je příliš hluboko zakotvena ve vědomí západního světa, než aby mohla jednoduše zmizet, je obsazena v novém myšlenkovém útvaru sacrum imperium...
- Cítit se jako legitimní, dokonce jediní legitimní dědicové bývalé velikosti nestačí, to vyžaduje důkazy a ty mohou být dány jedině činem.
- Velké české dějiny měly svou malost, malé české dějiny naopak svou velikost. Malostí českých dějin byla omezenost šlechty, z nichž vyplynula její hamižnost a nedostatek smyslu pro stát.
- To co bylo jednou dobyto, tedy prostor svobody, je neustále ohroženo, a to nejen zvenčí, ale především zevnitř.
- Kosmos, řád, pořádek, který se udržuje ve vznikání a zanikání věcí, má sloužit jako vzor budované obci (státu). Snaha porozumět tomuto řádu. ...., vede zároveň ke zrodu systematické matematiky (!!) a metafyziky.
- Žít v pravdě rozhodně neznamená vždy pravdu mít. (Tam je ono pověstné "jádro pudla": Žít v pravdě rozhodně neznamená vždy pravdu mít)
- Člověk se uchyluje k Bohu a svůj smysl nachází v cestě k dosažení života věčného na onom světě. Naproti tomu tento svět, v němž žijeme jako bytosti smrtelné, tímto obratem svůj smysl ztrácí.
- Cílem svobodného života je svobodný život sám, jeho smyslem je udržení jeho svobody. Toho se primárně dosahuje v boji na život a na smrt proti druhým, kteří chtějí svobodného o svobodu připravit.
- Je to svérázná společnost, elementárně lidová, ale přitom velmi konzervativní, dlouho bez jakéhokoliv revolučního impulsu, opatrná, tápající a jen s námahou si opatřující v omezeném rozsahu prostředky duchovní, ale selsky houževnatá a prodchnutá vůlí nedat se potlačit.
- Z boje za svobodu .... vznikla "duch polis", kterým je "duch" jednoty ve sportu.
- Češi jsou národem osvobozených sluhů, jejichž jednotícím fenomenem je mateřská řeč. Jsou společností rovnosti. Neosvobodili se sami, k tomu bylo třeba revolučního činu. Paradoxně osvíceného panovníka, který tímto činem sledoval úplně jiné cíle.
- Rys duchovní kultury naší společnosti (nejen v 19. stol.), spočívá v tom, že je to kultura pro osvobozené sluhy, kteří se teprve učí usilovat o větší svobodu a o vlastní rozvoj. Tato kultura je tedy lidovýchovná, obrací se k této společnosti, a vůbec společnosti, a vůbec ne k "Člověku" nebo k "lidstvu.
- Generální štáb Benešovi sdělil, že budeme muset podlehnout, půjdeme-li do toho sami, ale že to musíme na vzdory všemu odvážit, a on to přesto vzdal. Zlomil tím morální pater společnosti, která byla připravena k boji, nejen pro daný okamžik, na dlouhou dobu, na celou válku a období po ní