Úvaha o ústavním systému (r.2013)

29.11.2018 12:40

Od sarajevských událostí (1997) dochází nepřetržitě k prohlubování toho, co by se dalo nazvat "bastardizací" české politické scény, přičemž dodnes proklínaná opoziční smlouva byla slabounkým čajíčkem podle mohutných lektvarů, které konzumujeme v současnosti. Jedná se vlastně o systematickou demontáž našeho ústavního systému, aniž si to zřejmě její protagonisté uvědomují. 

Především dochází zde u nás k zásadní záměně dvou pojmů. A to demokracie jako formy získávání pro fungování státu podstatných rozhodnutí a Ústavy, která je tím, co vlastně tento stát definuje. O bazální důležitosti Ústavy ve vztahu k formě jíž je realizována (tedy k demokracii) svědčí i současné varovné hlasy z "Mekky" všech ústavodárců, tedy Spojených států amerických, že tam začíná "demokracie vítězit nad Ústavou" (tedy forma nad historickým obsahem). A to přesto, že systém brzd a kontrol rovnováhy moci (check and balances) je v americké Ústavě podstatně dokonalejší než u nás, byť Ústava USA byla jednou ze základních vzorů Ústavy ČR. 

Američtí federalisté věděli už ve století osmnáctém, že stát "z Boží vůle" nemůže být ve svých základech torpédován momentálními, byť většinovými náladami veřejnosti, zvláště pak při všeobecném volebním právu, noční můrou všech skutečných konzervativců. A potom, jak praví další stará konzervativní moudrost: "Pravděpodobnost toho, že se najde jeden despota je téměř stejná, jako že se najde nadpoloviční většina idiotů". 

Bazální postavení Ústavy u nás obecně chápeme čím dál tím méně, pokud jsme je kdy chápali vůbec. Tak dochází například k tvorbě vlád složených z tzv. odborníků, tedy individuí bez jakéhokoliv politického mandátu, opět s oním přihlouple manažerským, že "ministr musí být především odborník a manažer". V tom případě pravlast parlamentarismu Spojené království Velké Britábie a Severního Irska je podle nás skupina duševně méněcených staromilců, neb si lze stěží představit, že by v Dolní sněmovně zasedl nějaký člen vlády, který by nebyl řádně zvoleným poslancem. A to je prosím státní útvar monarchie ! 

I humpolácké pokusy M.Zemana o jakousi formu konstituce jakési podivné vlády jsou se zavřením obou očí a se zatětím všech zubů pochopitelnější, než jakýsi parlamentní alibismus, řešící neschopnost politických stran se dohodnout pomocí tzv. úřednických vlád. Pokud nám tedy nezáleží na tom, kdo je ve vládě, hlavně aby to byl odborník, přejděme na prezidentský systém, který mají v USA, kdy politickou zodpovědnost za celou administrativu exekutivy (nikoliv tedy vládu, kam u nich patří i Parlament) nese téměř přímo zvolený prezident, který je zároveň v jejím čele (o což se evidentně i když hodně hloupě snaží Zeman). A změňme podstatně Ústavu. 

Máme-li parlamentní demokracii, trvejme na tom, aby členové vlády byli z řad řádně zvolených poslanců a nesli politickou zodpovědnost za své rezorty stejně jako premiér za celou vládu. Věci odborné pak ať zajišťuje nepolitická státní správa (v čele s nějakou variantou českého sira Humphreyho) podle politické vůle vládnoucí parlamentní většiny.

Jinak se jedná o ryzí technokracii a alibismus parlamentu (my nic, to vláda), čili ústavní bastard. Benjamin Disraeli , slavný britský premiér (19. stol.) říkával: "Bůh nás ochraňuj před experty!". A měl velikou pravdu....

Otakar Vychodil, 29.listopadu 2013