Koho je tato země - Pavel Veselý

Koho je tato země?

V České republice je mnoho majitelů pozemků a nemovitostí.  Na nich pracují, žijí a vychovávají své děti. Mají tu své kořeny a svoji základnu. Všichni dohromady jsme v části Evropy, kde již po dlouhá staletí žijí Češi. Máme úřední jazyk češtinu a máme svoji korunu.

Po dlouhá staletí tu žili naši dědové a jejich otcové, kteří ve zlých dobách bránili svůj kousek země proti nájezdníkům a vetřelcům, kteří jim ho chtěli vzít. Bránili svoji rodinu, své přátele, mnoho z nich položilo při té obraně své životy. Dědictví se předávalo z pokolení na pokolení. Ti, kteří přicházeli v míru a snažili se pomoci zvenčí, byli vždy vítáni. A  bylo jedno  jakou měli barvu pleti, vyznání nebo jakého byli etnika.

To vše vzalo za své poté, co Tomáš Halík ve svém komentáři vyslovil myšlenku, že tato země není naše a že přijetí migrantů je naším prvořadým úkolem. Opírá se o Ježíše Krista a křesťanství, i když jeho výklad se blíží naprosto jiné víře. Chce Tomáš Halík vidět lidi vykořeněné a bloudící odnikud nikam, bez jasného ukotvení a jasných kořenů? Chcete tedy relalitivistickou společnost bez jasného cíle? Chce po vzoru levicových intelektuálů stvořit nového, dříve se říkalo socialistického, člověka? Budeme se o vše dělit, vše sdílet, a to jak věci materiální, tak i nemateriální?

Ve svém komentáři se velmi těžce dotýká také těch, kteří odcházeli po roce 1968 ze svých domovů. Mluví o nich jako o příslušnících jiného etnika a kultury a podle něho se nebál Západ, že jim budou vnucovat socialistickou kulturu. Asi mu uniklo, že ti lidé odcházeli právě proto, že nechtěli sdílet socialismus. Možná sám v dnešních migrantech vidí také příležitost a možnost využít svoji sociologickou a psychologickou erudici. Vidí možná také možnost po ovládání, jak těch, kteří se vydali ze svých domovů, tak těch, kteří jsou tu doma.

Celý komentář i následující je jen další ukázkou omylů Tomáše Halíka a jeho levicového vidění světa. Tato země je totiž naše. Právě z oněch důvodů, které jsem uvedl výše. Současný pokus o relativizaci, o vykořenění z klasických rodin, z národu, který je tu po dlouhá staletí, je jen další ukázkou vykořeněnosti a hledání samotného Tomáše Halíka. Jeho nejistoty v sobě samém a jeho hledání, které má již od mládí, kdy se velmi aktivně hlásil k husitům proti křesťanům.

Pokud budu používat křesťanskou terminologii, pak nám byl tento kus země dán, abychom ho ke slávě Boží chránili a opatrovali. Abychom se každý dle svých možností a sil snažili pracovat na vinici Páně. Jen ukotvený a vnitřně sebejistý národ může a také tak činí, se starat o ty, kteří přicházejí odjinud. Takový národ se však také příkladně stará o lidi v hospicech, v LDN, na dětských onkologiích či jinde. Stará se o ty, kteří se dostali do problémů, a dokáže jim dát naději do nového života.

Vlastní nejistotu vtělujeme do nálepkování rasistů a xenofobů, což není úplně pravda, protože migrace tady byla, je a bude. A Česká republika v minulosti pomohla již mnohým migrantům.

Tato země je tedy naše. Je nám dána našimi předky a my musíme při veškeré úctě k nim se oni starat a předat ji dalším generacím.  Je velká škoda, že Tomáš Halík takovou úctu evidentně necítí. Nejen k našim předkům, ale také i k lidem jako takovým. A to je u katolického kněze a nositele mnoha ocenění na pováženou.