Národní hrdost - Komentář Pavla Veselého

Opravdu se můžeme spokojit jen s hesly „Kdo neskáče, není Čech“ nebo nacionalistické „Čechy Čechům" ?

Podle mého názoru se jedná o zjednodušený pohled na pojem národní hrdosti. Jsme jen hrdi na náš národ v době, kdy hrajeme sportovní zápas anebo se na náměstí vyjadřujeme proti uprchlíkům?  Jsem přesvědčen o tom, že máme mnoho hrdinů a že jsme i jako malá země v celosvětovém významu dali světu mnoho osobností. A máme být právem na co hrdi.

Problém samotný je však v české povaze samotné. Je smutná pravda, že doma není nikdo prorokem. A kde jinde je to pravda než v České republice. Již jsem zmiňoval o příslovečné české závisti a skeptickému naladění. V poslední době se objevuje stále více i další trend.

Tím je odchod schopných lidí z republiky. Mladí odchází do zahraničí, ale již se nevrací zpět, aby zúročili své nabyté zkušenosti u nás. Nic je většinou zpět neláká a ani pro založení firmy není v České republice pro ně dobré klima. Bohužel stále je mnoho firem, které přesouvají svoji činnost a základnu mimo Českou republiku. Problémy zdaleka nejsou jen daňového rázu, ale především obecného klimatu a pohledu na podnikatele obecně.

Pro mnoho lidí je podnikatel nebo živnostník okamžitě brán jako podvodník, který může za všechno špatné. Ke zlepšení nepřispívá bohužel ani současná vláda. Obecným pohledem, při uplatnění EET se téměř předpokládá, že každý živnostník a podnikatel je podvodník a lhář.

Žít v takové společnosti se podnikavým a slušným lidem příliš nechce. Nedůvěra společně s problémy, které podnikání v Čechách provází, jsou smrtícím koktejlem. Mnoho zaměstnanců řekne, tak ať si jdou, jenže bez zaměstnavatelů nebude zaměstnanců.

Kdyby nebylo lidí, kteří mají své vize a snaží se je naplňovat, chránit své zaměstnance víc než odbory, těžko by mohlo mnoho lidí říkat, že jde do zaměstnání. Paradoxem je, že tak přemýšlí podle posledních kroků i člověk, který se nepovažuje za politika, i když jím dávno je a měl by dobře vědět, co je pro podnikání důležité. Poslední kroky spíše ukazují, že tomu tak není.

A tak dnes jedni mluví o tom, že imigranty ano a proč se jich vlastně bojíme, druzí zase demonstrují proti, že v žádném případě. Obě tyto varianty jsou v zásadě velmi extrémní.  Základem by mělo být dodržování zákonů a mezinárodních smluv, protože imigrace v dějinách byla, je a bude.

Ale měla by mít jasná pravidla. Pravdou je, že současný příliv imigrantů má mnohdy poněkud jiný důvod. A je velmi smutné, že především z EU se neozval jasný hlas. Evropské státy a Česká republika do Evropy patří, bohužel je však stále více na velkém rozhraní. Jednotlivé státy již ztratily svoji autonomii a na druhé straně federální struktury jasně nefungují. A tak je Evropa zmítána mezi dvěma mlýnskými kameny. A v podstatě se vše děje nahodile.

Jednotlivé státy se snaží brát zodpovědnost do svých rukou. Rozmohlo se stavění plotů. Paradoxně uvnitř Evropské unie, místo aby se, pokud tedy vůbec, dělo tak zvnějšku. Tedy na hranicích EU. Už proto, aby nebyl omezen volný prostor pohybu uvnitř, ale na hranicích se nikdo dovnitř bez povolení nedostal.

Je vidět, že v Evropě si státy navzájem příliš nedůvěřují. Tím však nadále získávají jen ti, kteří na současné situaci opravdu bohatnou a nepomůže se tím ani imigrantům, ani Evropě samotné. V současné době bohužel není v Evropě silná osobnost nebo skupina lidí, kteří by jasně nastínili řešení. Stále více se doba nachyluje k tomu, aby se objevil samozvaný spasitel, který po vzoru diktátorů se bude jakoby obětovat za Evropu, ve skutečnosti však bude sledovat jen velmi hrůzné zájmy.

Dějiny jsou takových osobností plné. Jejich důsledky byly vždy katastrofální. A postoj Německa je možné za současného vývoje vidět jako projev velkého zoufalství. Hrát v tuto chvíli na národní notu a podporovat pseudonárodní hrdost je naprosto nezodpovědné právě pro vývoj v Evropě mezi státy navzájem. Německý přístup je projevem opravdového zoufalého řešení. Poslední dny a informace z Německa ukazují, že ani velký přebytek státního rozpočtu, blahobyt a velikost a růst HDP nezaručí klid a pohodu ve společnosti.

Národní hrdost je nutná. Ale je potřeba ji opravdu postavit na znalosti historie vlastního národa a dějin a na hodnotách. To žádné technické vzdělání nevyváží. Buďme tedy hrdi na svoji zemi a svůj národ, ale buďme také vstřícní a tolerantní k národům jiným. Takových kroků je však schopen jen sebevědomý národ. A takovým Češi jsou. A nemusí zrovna skákat nebo chtít jen Čechy Čechům. Prostě udělejme naši zemi vstřícnou a sebevědomou pro nás i naše děti. Máme na to.

Autor: Pavel Veselý