Můžeme se scházet v klubech

..... je to lepší než hučící ulice, kulmování popelnic a demonstrace průvodů proti sobě. Je to lepší než krmení akčnosti lačných médií, která to ve vlastním zájmu vyšší sledovanosti potřebují dění "rozpálit". 

"To jsou zhruba důvody, proč zrovna teď nemusíme být na náměstích. Je otázka, co má tedy smysl dělat. V několika větách: jde o to, přičinit se v rámci, daných našimi silami a našimi možnostmi, o rekonstrukci zničené české politiky. Z toho, co bylo řečeno, jasně vyplývá, že komunikace s politickými špičkami je mírně řečeno málo nadějná.
Pokusme se proto oslovovat lidi v nejnižších patrech politických stran a přimět je k tomu, aby hledali cestu k sobě navzájem – a přes nutné rozdíly, které zůstanou i do budoucna, usilovali o spolupráci při tomto úkolu. Měli bychom se na něm podílet i sami.
Jako východisko předložíme Vám i veřejnosti v příštích dnech návrh zcela jednoduchého s základního demokratického minima, na němž by se čeští demokraté mohli shodnout."

30.10.2016 - Několik slov: www.email.cz/download/k/VmRy3-fSqXZLK25sLr6Ug7oBth0plgJZopCbiP2OJTEwUE7LSHOzpRzT5lUoX_LhBev-bXE/Nekolik%20slov%20clenum.pdf

11. listopadu: Demokratické minumum: klubod.cz/demokraticke-minimum/

17. listopadu: Debata - demokracie je v ohrožení svobodneforum.cz/debata-demokracie-je-v-ohrozeni-shodli-se-dolezal-vasaryova-a-pithart/

17. listopad: Pažská výzva klubod.cz/wp-content/uploads/Prazska-vyzva.pdf

7. prosince: KOD v Liberci. Oligarcha a sedm trpaslíků: www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Oligarcha-a-sedm-trpasliku-To-neni-pohadka-ale-pristi-parlament-Pavel-Safr-vypravel-lidem-historky-s-Babisem-Bohumil-Dolezal-se-pridal-466095

9. ledna 2017: ... ale chovat se tak, aby na nás jednou nikdo nesváděl vinu za budoucí režim, který nám zrovna teď velmi hrozí, za babišovské Nové pořádky, jež se možná v tomto roce dovrší. Nemohu si pomoci, ale snaha zaměstnat dnešní generaci skutečnými i pomyslnými vinami jejích otců odvádí pozornost od toho, o co jde velmi naléhavě nyní. (B. Doležal): svobodneforum.cz/sasa-uhlova-a-mikulas-kroupa-uctuji-s-narodem/

23. dubna Liliputáni v  Česku spojte se! - A přispěje tak k rusifikaci našeho politického systému: k tomu, aby tu byla silná dominantní politická síla (ANO) a pak už jen několik liliputánů, z nichž si bude pan Babiš vybírat potěmkinského koaličního partnera. (B. Doležal) ... forum24.cz/triatricet-kroku-vpred-petra-robejska/

13. května: Svoboda a demokracie, jíž se tenkrát do široka otevřena brána, je dnes v ohrožení, slabá a v defenzivě. Je třeba se jí věnovat soustavě a vytrvale. Bude to těžké, pracné a po mnoha stránkách nepříjemné. Chce to úsilí, politické úsilí, kterým čeští intelektuálové většinou pohrdají. A vyžaduje to spolupráci demokratických politiků a veřejnosti na náměstích. Jedni bez druhých se neobejdou. Není čas na „nepolitickou politiku“, kvůli níž a s níž se ostatně Babiš i Zeman (oba politici, navíc v tom nejhorším slova smyslu) prokousali k moci.

Rozhodnuto však není nic. Snažme se teď, aby osud české republiky zůstal v rukou voličů a aby o něm na podzim rozhodli správně. Bude to velmi těžké. ....forum24.cz/aby-ta-nadeje-nebyla-saliva/

Odstavec, nad kterým e třeba se zamyslet: "Je ovšem velká otázka, zda k takovým akcím podobně zodpovědně přistupují jejich organizátoři. Řekl bych, že účastníci od nich očekávají víc, než předvedli."

___________________________________________________________

27. července 2017: Proč demokracie ve východní Evropě neuspěla  www.bohumildolezal.cz/texty/rs3602.html

U nás ostatně nejde jen o justici. Jde o celkovou degradaci stavu společnosti: o plíživý posun od demokracie a právního státu k autokracii a ke státu prokurátorskému a policejnímu. Říjnové volby nejspíš otevřou cestu k dalším a velmi výrazným změnám.

Podstatná věc pro demokracii je funkční politika. Neodmyslitelně také to, nakolik je funkční opozice, tj. nakolik je schopná nejen průběžně korigovat vládní politiku, ale zejména prosadit se ve svobodných volbách a převzít pak otěže vlády v zemi.

Rusku je zjevné, že se tam účinná, fungující a demokratická politická opozice v perestrojkové a postperestrojkové době neprosadila. Není divu, v duchu staleté tradice se na Rusi opozice ke stávající exekutivě považuje vlastně za zradu.

V zemích bližších západní Evropě, např. u nás, v Polsku a v Maďarsku, se prosadilo politické uspořádání, v němž spolu soupeří socialistická levice a konzervativní pravice. Střídaly se u vlády. Levice byla v Maďarsku a v Polsku postkomunistická, u nás byla formálně vzato ČSSD obnovena. Rozdíl nevyznívá ovšem v náš prospěch tak zřetelně, jak by se na první pohled zdálo. Zatímco v Polsku i v Maďarsku v prvních letech po „změně systému“ pojil „levici“ i „pravici“ při všech rozdílech společný národní zájem, to jest emancipace od ruského bolševického impéria a příklon k vyspělému demokratickému Západu, v Česku po poměrně rychlém krachu havlovského disentu zavládl divoký a bezohledný zápas o politickou dominanci, neúprosný „třídní“ boj o ovládnutí státu, v němž si nikdo nějakým společným zájmem dvakrát moc nelámal hlavu. 

Česká sociální demokracie našla pochopitelně víc přívrženců mezi zdrženlivějšími předlistopadovými komunisty než mezi předúnorovými sociálními demokraty; občas nebylo snadné ji odlišit od komunistů. 

Naše propojení ruským prostředím je daleko hlubší, než jsme ochotni si připustit. Naše demokratické tradice nechci nijak bagatelizovat, mají však i svůj rub. Skoro všichni jsme kdysi vzešli ze znevolněného venkovského lidu: odtud rezidua nevolnické mentality. A taky český nihilismus je o dost výraznější než ten polský nebo maďarský.

 Pak k mikrofonu přišel jeden člověk a prohlásil: „Mýlíte se, bohužel. Ne v jednotě, ale v pluralitě, v názorové a politické pluralitě je síla.“ Musím říci, že jsem ho tehdy obdivoval. Měl úplně pravdu. Nemyslel hystericky, ale věcně.

I dnes platí: proti Babišovi a babišismu je třeba postavit věcnost, ne hysterii. Nikoli jednotu, ale pluralitu. Měli bychom ve volbách i po volbách zachovat co nejvíc z politické plurality, která nám zbývá. Měli bychom podporovat v konkrétních situacích a případech politické struktury a politické síly, které se hlásí k parlamentní demokracii, právnímu státu a spojenectví s demokratickým Západem a zároveň jsou schopny jasně říci: s Andrejem Babišem nikdy. Nemyslím, že by jimi česká politická scéna zrovna překypovala. Jedinou variantou k babišovské stabilitě je politická pluralita.
Bohužel se zdá, že to, co spontánně vznikne, respektive chce se mi říci, co hrozí že vznikne v příštích měsících a letech v českém intelektuálním prostředí, je jakási obnova chartistického disentu s odvolávkou na odkaz Václava Havla. A pokus o zopakování entuziastických akcí z roku 1989, jimž postupně dominovaly různé celebrity, populární divadelní a filmoví herci a hvězdy tehdejší pop-music. 

U nás se v intelektuálských i politických kruzích předpokládá, že vznešené věci, jako je demokracie a právní stát, tyto lidi netáhnou (jistě, pouhá hesla nejsou nikdy k ničemu), a pokud se někdo vůbec pokouší je oslovit, oslovuje je násilnickým nedemokratickým populismem nebo nestydatým předvolebním hmotným podbízením.

Na nynější strmé skluzavce od parlamentní demokracie (rozuměj lidovlády) a právního státu k autokracii, oligarchii a buranokracii nás žádná „Pravda a Láska“ ani „duchovní odkaz Václava Havla“ nespasí. Tyto kýčovité ideje se dávno vyčerpaly. A snít dnes o širokém všelidovém hnutí za svobodu je hloupost. Je třeba v každodenní politice, kam dosáhneme, pečovat o to, aby se podařilo zachovat co nejvíc z politické plurality na každodenní úrovni politického života, a vytvářet předpoklady pro příznivější dobu. A přitom věřme: byli jsme před Babišem, budeme i po něm.

28. února: Nestrašte nás komunismem! Bude to jiné, a možná horší forum24.cz/nestraste-nas-komunismem-bude-to-jine-a-mozna-horsi/

A celý politický projekt, s nímž pan Babiš vystoupil na svém sjezdu, se podstatně liší od toho sociálně demokratického. Hlavním protivníkem není „pravice“ (a také ne „levice“), nýbrž „starý korupční systém kmotrů a lobbistů“, „establishment“, „posledních 25 let“ a „tradiční politické strany“, které „si hrají na pravici a levici, a přitom jim jde jen o prachy a moc“.

Ani Václav Havel, ani Charta 77 nejsou lékem na náš nynější problém, ale předznamenáním, a tedy vlastně i součástí našeho nynějšího problému: „nepolitické politiky“ v novém rouše. I Andrej Babiš se rád přihlásí k odsouzení „komunismu“, ke kultu Charty 77 a Václava Havla. Nikdy se ovšem nepřihlásí ke „Starým pořádkům“, polistopadovému demokratickému režimu, na němž se přece i Václav Havel (v dobrém i ve zlém) podepsal.

Demokratičtí politici zprava i zleva by si měli protřít oči a projevit účinnou lítost: jak jsme mohli – společně, dohromady – klesnout tak hluboko, abychom připustili, že se této země (už skoro) zmocnil tak pokleslý falešný mesiáš? Jak jsme mohli zemi, o niž jsme z vůle lidu měli pečovat, a lidi, kteří nám důvěřovali, a jimž jsme proto zavázáni, vydat (ještě ne úplně) do takových rukou?

22. února: Pozitivní volební program (?) forum24.cz/k-namluvam-sobotky-s-komunisty-antibabis-je-pozitivni-program/

Předseda ČSSD mimo jiné napsal: „Doba se zásadně změnila… naším hlavním konkurentem není rovnocenná politická strana, ale mediálně průmyslový konglomerát s obrovskými penězi, oddanými zaměstnanci a nekonečným mediálním vlivem. Sama podstata takového střetu je nestandardní a z definice nerovná. Politická konkurence… vede proti nám hrubou dehonestující kampaň, za pomoci svých médií ji předkládá veřejnosti a devastuje obraz nejen sociální demokracie, ale celé politické kultury v naší zemi.“ Z krásného snu o konečném vítězství nad zrádnou pravicí se sociální demokraté probudili do hitchcockovské noční můry – o to strašnější, že v zápase se svým mučitelem mají ruce svázané koalicí, kterou s ním před třemi roky uzavřeli. Porazili sice zrádnou pravici, ale zlomyslným řízením osudu se vítězem fakticky stal právě Andrej Babiš. Babiš přitom není ani pravičák, ani levičák, ty pojmy mají smysl jen „na demokratickém hřišti“. Andrej Babiš je autokrat....
v roce 2013 sice ČSSD pravici porazila, zvítězil však fakticky Andrej Babiš..... A k „pravici“ se stejnou logikou přiřadí Andrej Babiš, který není ani „pravičák“, ani „levičák“, ale pragmatik bez jakýchkoli ideových zábran.

Základní konflikt volebního roku 2017 není konflikt mezi „pravicí“ a „levicí“, jako ve spořádaných dobách fungující demokracie. Nýbrž mezi demokracií na jedné a oligarchií a autokracií na druhé straně. Pokud si to pan Sobotka nepřipustí, je triumf Andreje Babiše v říjnových volbách neodvratitelný. .... Zbývá poslední otevřená otázka: Shodí pan Babiš vládu hned po sjezdu ČSSD, nebo vyčká až na řádný termín voleb?

9. února: ... proto píšu tyto řádky .... forum24.cz/obrodny-proces-v-top-09/

Chtěl bych, aby tu po volbách, i když je Andrej Babiš (a o tři měsíce později ty prezidentské zase Miloš Zeman) vyhraje, existovala nějaká demokratická opoziční strana – a ne jen soubor směšných trpajzlíků jako doprovod babišovské Sněhurky. A pokud se to nepovede, aby tu byla aspoň mimoparlamentní opozice (dřív se tomu říkalo disent). Bohužel, vedoucí trend v demokratické opozici je vědomé či nevědomé (to druhé říkám z alibismu) vytváření silného jednotného šiku babišovských trpajzlíků: usiluje o to Jiří Zimola, Václav Klaus mladší, koalice KDU-ČSL se STAN – a nakonec teď i pan Pošmourný a další v TOP 09 – poslední trpajzlíček, na něhož se při porcování volební kořisti už nejspíš nedostane.

Prostě, chtěl bych mít ve volbách koho volit a po volbách komu pomáhat. Proto píšu tyto řádky.

7. prosince: KOD v Liberci, píší o tom v PL.

Co nyní dělat? Podle Doležala jsou tři možnosti – aktivismus, nechumelismus, realismus. Sám je stoupencem politického realismu, který bere na vědomí, že naše politické strany jsou slabé a nedokonalé. Což znamená, že potřebují kromě kritiky i podporu a pomoc.......

17. listopadu: Debata - demokracie je v ohrožení.

V závěru debaty zaznělo - viz text. Bohužel moderátor panu Doležalovi skočil do řeči.

B. D.: Základem politiky není poslouchat co lidé chtějí a pak to po nich opakovat, jak to dělá Babiš, ale snažit se rozumně vysvětlit a přesvědčit je o tom, že v tom a v tom se strašlivě mejlí....

Je třeba přemýšle, jak A.B. jeho cestu k dominaci v rámci zákonů a demokratických postupů pokud možno zkomplikovat.

15. listopadu: K demokratickému minimu - bod 3, výraz "socialistická uskupení"

Evropské socialistické strany se naopak dávno, na přelomu 19. – 20. století, přihlásily k demokracii a drží ji. Podobně jako bolševici se Hitler sice taky hlásil k socialismu („nacionálnímu“), ale rozuměl pod ním něco totálně jiného než např. němečtí sociální demokraté, které pronásledoval a vraždil, protože byli na rozdíl od něho demokraté. Strkat do jednoho pytle bolševiky, nacisty a evropské socialisty (např. labouristy, SPD) je ahistorické a primitivní. Přišel s tím kdysi Václav Klaus, aby lidi přesvědčil: „demokracie jsem já“. 

Jenže každý účastník demokratické soutěže je jen kousek demokracie. Ne celá proti svým rovněž demokratickým konkurentům. Kdo je lepší, o tom se rozhodne ve svobodné politické soutěži. Nejsem svým vyznáním socialista, ani konzervativec, jsem liberál (a křesťan). Kdo se jen trochu kriticky dívá na naši současnost, vidí, že ČSSD má velké nedostatky, stejně i ODS, ale obě se hlásí k parlamentní demokracii, ústavním základům našeho státu, definici občanských práv v ústavě atp. 

Je třeba je vzít za slovo, a tlačit na ně všemi prostředky, aby se snažily a chovaly se v každodenní politice podle toho. Obě. Jsou jedna za osmnáct a druhá za dvacet bez dvou. Ale jsou to (na rozdíl od ANO nebo komunistů) demokraté. Jo a mimochodem, velmi bych přivítal, kdyby se naše facebooková skupina nestala hájemstvím obvyklého nezřízeného facebookového sprosťáctví („seru“). Zdraví Bohumil Doležal

28. října - Několik slov k 28. říjnu

.... A za druhé: k demonstraci na Staroměstském náměstí - protesty veřejnosti jsou naprosto legitimní, jsou výrazem oprávněné nespokojenosti lidí se současnou politickou situací všeobecně. Zároveň je zjevné, že tato nespokojenost je politicky zneužívána a manipulována tak, aby bpuď podporovala některé politické strany (KDU, STAN) nebo osobní ambice lidí jako je pan Horáček, že ji nenápadně a z pozadí manilzulují i Babišovi lidé, a že i poroto vyzní nejspíš docela do prázdna.

Úkolem uskupení, jako je KOD, je pokoušet se v debatě o správný politický výklad toho, co se děje a co je třeba dělat. To je i smysl této skupiny. Protože mi tato situace připadá dost zoufalá, pokusil jsem se k tomu vyjádřit obsáhleji, než kolik facebook dovolí a snese. Dostanete to (jako všichni členové a sympatizanti KOD) poštou. Bohumil Doležal, následuje text "Několik slov".

Z diskuzí:

A druhá věc: píšete, že „demokracie a všeobecné volební právo dávají mandát i sedmilhářům“, a jak je možné, aby člověk považoval požadavky jako pluralismus názorů za univerzální, když i mezi intelektuály panuje konsensus a platí různá tabu. Chtěl bych upozornit v této věci na jedno, co se u nás nějak všeobecně necítí a neví. Svoboda projevu znamená (také, ne výlučně!!!) i svobodu plácat nesmysly,hlásat darebáctví atp. Jistě. Ale funguje jen tenkrát, když zároveň znamená zase pro jiné svobodu a možnost se nesmyslům a darebáctví ze všech sil opřít a bojovat proti nim. Svoboda projevu (a občanská svoboda všeobecně) je tedy jen šance, aby se dostaly ke slovu i správné a spravedlivé věci a spočívá na víře, že ve svobodné diskusi se správné a spravedlivé věci proti nesmyslům a darebáctví vždycky nakonec prosadí. Jistěže ne hned. A jistě, to se nedá „nezvratně dokázat“, tomu se musí věřit. Věřit je hrozně důležité..... B.D.

.... až nové pořádky zvítězí, ani potom svět nekončí. B.D.