Nebojme se analýz, ale hledejme work-analytiky

Roky mi to vrtá hlavou, nakonec i dnes je každý druhý článek vyjádřením analytika, podrobná anlýza stavu XY, zamyšlení analytika nad ... atp. V první části praxe jsem byla programátor a měla sen být analytikem. Analytik je v hierarchii i zodpovědnosti výš, taky lépe ohodnocen. Vedoucí analytik, někdy zvaný koordinátor úkolu pak stojí nade všemi a dozírá aby celek fungoval, koordinuje celek, projekt i lidi. V tomto případě zpravidla systém, který společně hodlají zavést, také prodat, aby měli z čeho žít. Práce velmi zajímavá, stále děláte něco nové, pohybujete se vpřed. Na druhé straně nikdy nekončící páce a nutnost pružně reagovat na chyby či změny. Bezchybný (naprosto dokonalý) systém neexistuje, alespoň ten lidského původu, existují pouze systémy, které chyby dokáží eliminovat, vyřadit nebo ošetřit, naopak nutné změny a novinky musí umět pružně vnořit do systému samotného.

Další díl praxe, po zániku poměrně dobrého místa už v jiném oboru, bylo na inzerci místa analytika. Hurá na to! Tohle umím, za sebou pár dokončených projektů, stejně mi bylo po analýze v novém oboru smutno, rozhodnutí bylo rychlé a nutné. A tady jsem se dozvěděla, že jejich anaytik stojí v hierarchii nejníže, stejně pak pochopitelně v oměňování. Analýza však byla začátkem a základem každé další práce. Nejvyšší stupeň byl poradce, místní, oblastní atd. 

Podstatné je, že analýza byla základem a začátkem každého projektu, malého či velkého. Každá analýza musí mít vizi, bez vize není kam jít, není co projektovat, není proč se snažit a pracovat. Špatná anylýza znamenala špatný projekt nebo systém. Ti nejlepší pak měli pohodový život, neboť jejich projekty jim nedělaly chyby, naschvály a skopičinky, byly tzv odladěné (od slova ladit, ladič pijan). Ti špatní byli uspěchaní, unavení, občas strhaní jako borůvky. S problémy se vyrovnávali tak, že pendlovali mezi různými podniky, dávali často výpověď, nezřídka jim byla nabíduta vyšší pozice v podniku, třeba náměstek, aby neškoili systému, který musel fugovat. Prioritní agendou tehdy byly MZDY a ty navazovaly na vše ostatní. Zpozdit mzdy bylo naprosto nemyslitelné a i životu "nebezpečné", rozhodně ztráta cti, kytičy a hlavně pověsti, doslova propad do žumpy neschopných.

Popisuji analýzu jako laik, nikoli vědecky. Za a) nejsem vědec,  b) aby rozuměl i Antoušek, neboť všichni jsme laikové, jen každý v jiném oboru. Analýz analýz (to není zdvojení či překlep, setkáváme se s analýzami analýz poměrně často) a jejich vědecké rozbory bychom v novinách, časopisech, disertačníh pracích i na webech jistě našli kvanta, jde o to rozumět, k čemu analýza slouží tak nějak prakicky a lidsky. Čím více tedy věcí dříve neznámé analyzujete, zavádíte do praxe, tím víc tomu rozumíte, vnímáte slabá místa, jste schopni je ošetřit, předpokládat budoucí slabá místa a chyby rychle opravit. Vesměs vlasně šťářete do něčeho, čemu plně nerozumíte, tím jak se snažíte tomu porozumět se to vlasně učíte a závěrem jste v tom orienováni, je to ono známé: "Těžko na cvičišti, lehko v boji". Například s počítači jsme v boji neustále. Buď jsou před námi a vítězí nebo naopak neodpovídají našim požadavkům. Druhý případ je zastaralý systém. První nedostatečná počítačová gramotnost, ale to prosím nijak handlivě, počítače se prostě neustále vyvíjejí a nám se jen někdy nechce, nebo jsme unaveni, nebo pro to nemáme vlohy. Analýza bez vize tedy žádnou anlýzou není a vize by měla být taková, aby svojí myšlenkou motivovala na nelehké cestě k cíli.

Analýza je tedy začátek projektu, systému, žačátek čehokoliv funčního, cesta k vizi. Například prohlídka špajzu a ledničky je rovněž analýza - toho co je třeba koupit s vizí uspkojených žaludků rodiny. Ano, máme tedy spoustu analýz, analytiků, dokonce z hlediska celospolečenského dění a systému, ale chybí výkonné síly kolem nich. Chybí spolupracující týmy, o koordinátorech a koordinaci nemluvě. Dokud totiž děláte jen analýzu, je to práce "na sklad", i když chybu uděláte, ještě není vidět, objeví se následně, mnohem později nebo vůbec ne. Jedna chyba plodí chyby další, výsledek je pak k vidění, například dnes. Nikdo vlastně neví, zda Evropu otevřít, zavřít, chránit nebo z ní utéct. Právě došlo k chybě: Nevidí ji však politici, kteří mají řešit a rozhodovat co dál. Politici odpovědní za koordinci dění a celku. 

Chyba je přímo fatální, neboť se týká jak mezinárodní spoluráce, tak bezpečí a dokonce i budoucnosti. Systém tzv. končí, v praxi se jezdí po sumitech a vyžaduje nejen pozornost ale i potlesk. Pokud systém nekončí tak beznadějně cyklí.  Snad to nakonec všechno dobře dopadne, od někud vypade funkční analýza, jako podklad řešení. Koordinátor však není, vydalo se směrem soutěžení, které se proměnilo v boj. Zápas mezi stranami, obchodní boje o trhy a zdroje. Boj, až samotný Hrad musel být zcela nově opevněn. Naděje je v analyticích pracantech (work-analytik) a jejich týmech, v jejich víře ve svůj projekt a ochotě vidět i své chyby, už pro jejich odstranění. Proto je třeba práce týmové a vědomí jisté "kmenové příslušnosti", než pouhé klaněti se idálům nebo moci.

Závěr nebo otázka: "A co my, jak to souvisí  s námi všemi, včetně těch, co analytiky nejsou a nehodlají být?". Nevěřit zázračným a jediným řešením, vždycky jsou totiž dvě možnosti. Nelze říct že jedna je horší druhé, důležité je, chyby nezametat pod koberec, ale brát je jako výzvu, jako plus pro vylepšení systému. Chybami se totiž nejlépe učí. Jen se za ně nesmí stínat hlavy, jak to v hisorii dávné i nedávné bylo zvykem. Mluvilo se i o ladění systému, jako na zavolanou, těsně před dokončením tohoto pokusu o esej bylo vzpomenuto výročí úmrtí J. A. Bati (23.8.1965) a jeho slova:

"V práci se shodnou lidé i různých národností, kteří v politice se neshodnou nikdy."

Zdenka Wagnerová 23. srpna 2016