Přichází velké změny v dějinách lidstva - Pavel Veselý

Komentář Pavla Veselého - Přichází velké změny v dějinách lidstva

Společnost se vždy po určité době mění. Říká se tomu vývoj společnosti. Společnost se tedy vyvíjí. Kam se ale vyvíjí dnes? Jaké mohou být důsledky současné změny?  A jaký bude výsledný stav?
Kdyby nedocházelo ke změnám, možná bychom ještě dnes seděli v jeskyních a u ohně přemýšleli o taktice na ulovení mamuta. Nespokojenost a touha po ulehčení práce a touha po vědění a vzdělání byly vždy hybnou silou společnosti.
Každá etapa za sebou zanechala něco dobrého, ale také určité špatné vzpomínky a stopy. V určitých dobách se vývoj ubíral různým tempem. Někdy se změna uskutečnila sama o sobě, jindy bohužel za pomoci kritické a válečné situace.
Dnes už si v Evropě a i na světě nejspíše dluží všichni navzájem a schodky rozpočtů jsou dnes jen určitým měřítkem, jak produkty, které vyrobíme, umíme či neumíme prodat. Dříve několik šátků se rovnalo jedné krávě. Dnes si za papírky, které dostáváme, můžeme pořídit požitky, které nám vývoj civilizace nabízí. Dnešní společnost šla dokonce tak dopředu, že lze platit i virtuální měnou.

Byla doba, kdy jsme všichni, i když ne všichni, s nadšením plnili závěry XVI. a předchozích sjezdů Komunistické strany, mnohdy je překračovali a bylo nám vštěpováno do hlavy, že budujeme novou, spravedlivější společnost, nového cílevědomého člověka, který bude tak uvědomělý, že již dnes se bude mít lépe než zítra nebo pozítří.
Duchovní náplní bylo marxisticko-leninské učení a víra v Boha byla něčím, co bylo potřeba vymýtit a postavit do pozice, kdy nový moderní člověk nemůže věřit takovým nereálným představám a bludům. Moderní socialistický člověk přece nemůže chodit do kostela. Moderní je naprostý ateismus a víra pouze v mírovou socialistickou a komunistickou společnost, kterou tvoří právě výše zmiňované učení.
Že je ta doba dávno pryč? Jen částečně. Touhy lidí jsou stále stejné. A byly i tenkrát. Ostatně jistě mnozí z vás vzpomínají na dobu, kdy se cenila kvalita značky a dovoz z Číny byl tím, co se rovnalo dovozu ze třetí země. Dnes se nadšeně přijímají čínské investice a v Číně a v České republice se pořádají ekonomická fóra na rozvoj spolupráce. EU uzavřela smlouvu o strategickém partnerství a USA pomocí cel bojují o vliv.

A tak se na jedné straně znepokojujeme imigrační krizí a přílivem imigrantů, kde je především důležité najít jasný rámec a vrátit se ke klasickým hodnotám, ale na druhé straně přijímáme peníze ve formě investice z jiné části světa. Pokud bychom měřili oběma proudům stejně, zjistili bychom, že Evropa čelí hned několika vlnám. Nejen imigrační, ale také vlně ekonomické.

Co tyto vlny přinesou, se teprve uvidí. V každém případě byla Evropa nepřipravená a nesebevědomá. Sama oslabená dvěma světovými válkami, které v prvním případě změnily systém států, v druhém případě se na podkladu právě té první vytvořily dva odlišné politické a ekonomické systémy, které spolu soupeřily. A soupeří svým způsobem i dnes.

Dlouhodobě jsme na prahu změn. Národy se daly do pohybu a sociální a zdravotní systémy zažívají určitou zatěžkávací zkoušku. Navíc demografická křivka je zcela jasná. Kromě toho jsme na prahu čtvrté revoluce, již ne průmyslové, ale kybernetické.
Vývoj techniky jde nezadržitelně kupředu a velmi brzy nastane problém, co s lidmi. Tedy spíše s jejich uplatněním a prací. Už dnes je téměř na hraně se zamýšlet nad tím, co bude dál. Nese to sebou mnoho rizik. Tím největším je díky tomu radikalizace společnosti. V podstatě stejný problém, který se dějinami prolíná.
Boje skupin o moc, boje bohatých mezi sebou navzájem a také proti těm chudším a chudým.
Obě skupiny se mohou v budoucnu velmi radikalizovat. Mnoho současných politiků mluví o tom, že jsme v současné době ve válce. Podle mého názoru jsme ve válce s radikálními skupinami těch, kteří díky svému vlastnímu pocitu vykořenění ze společnosti se obrací k činům, kterými chtějí ukázat, že jsou tady. Vinna je celá společnost, že nedokázala prozíravě předcházet takovým stavům.

Nejhorší ze všeho je, když člověk ztratí naději. Všechno ostatní může znovu nalézt nebo si vybudovat. Ale pokud definitivně lidé naději ztratí, mohou se stát radikálními a mohou být snadnou cílovou skupinou těch, kteří sledují různé zájmy. Neberme tedy naději. A mějme ji i my sami. Pokud přijdeme o naději a vzájemnou lidskou komunikaci, ztratíme mnohem víc, než si dokážeme dnes představit. Jsme na počátku změn, ale stále je naděje, že se obejdou bez fatálních následků. Buďme i my sami takovou nadějí. Pro sebe, pro ostatní, pro celý svět. Stále je možné, že takovou změnu Evropa i svět ustojí.