Přijde nám Zeman Draho(š)?

Volby, atˇ jsou jakékoli, nejsou žádná legrace. Copak dříve, to jsme měli všechno jasně dané. Nikdo se o nic nemusel starat a jen stačilo vzít lístek a hodit ho do připravené urny… Tedy volební urny. Pokud jste chtěli dostat alespoň devizový příslib do Chorvatska a navštívit tam praotčinu Praotce Čecha, který podle pověsti z Chorvatska musel odejít kvůli nějakému hrdelnímu zločinu, museli jste připravený volební lístek do volební urny hodit. Ale to bude zase jistě nějaký fake news, který vyrobila nějaká cizí rozvědka, aby nás zmátla. Ale na nás si holečkové nepřijdou. My přece dobře víme, že jsme holubičí povahy, jak nás to naučila soudružka učitelka Semelová, že u nás zvítězila vždy pravda a láska a někdy i se soudružským pozdravem: Hrrr na ně….

Podívám-li se ven, každý druhý sloup je dnes omotán nějakým billboardem, který jedni věší a druzí stahují nebo alespoň počmárají a dotvoří. Moje moudrá maminka říkala, že jména hloupých na všech…. Ale co ona, i když to byla moudrá a vzdělaná žena, mohla vědět o politickém marketingu? Vždyť každý kandidát na cokoliv, musí nejdříve být obchodním zástupcem, který musí splnit svůj limit a přivést dostatek peněz, aby jeho ideje byly zpětně poslány lidem chutné a lépe stravitelné… To ještě nedávno nebylo. Vše bylo předem jasné a vedoucí úloha strany byla neotřesitelná. Pro mnohé z občanů bylo zapomenutí pionýrského šátku stejné, jako podepsat Chartu 77, a každý si připadal důležitý v plnění hesla: Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. Jsou však hesla, která natolik zdomácněla, že se jich nějak nechceme vzdát… Zvláště někteří, kteří v době Sametové revoluce zastupovali naše zájmy v cizině. Ale možná to bude tím, že si na ta hesla právě díky své neúčasti zde nemohou pamatovat a jsou pro ně těmi novými a neotřelými, i když je většina společnosti již dávno opustila.

Jak říkám, moje maminka a babička byly moudré a vzdělané ženy. Můj děda, který byl i na zkušené ve Vídni, byl velký gentleman. Přesto mám pocit, že by dnes příliš neobstál. I když si v době totality pouštěl s oblibou Vídeňské filharmoniky a rád poslouchal skladby pod taktovkou Herberta von Karajana, byl by dnes zcela jistě podezřelý tím, že byl k ženám galantní, podržel jim dveře či pomohl své ženě do kabátu. A společně s ní, nabídnuvši jí rámě, odkráčel ulicí. Genderové spolky by ho dnes asi odsoudily za to, že mojí babičce, která doma jasně velela a s naprostou přesností vše udržovala v chodu, neprokazuje dostatečnou úctu a omezuje její intelektové schopnosti. Zcela jistě by se stal ústřední postavou kampaně Mee too a babička by byla vláčena po genderových komisích, jak si může něco tak ostudného nechat líbit.

Svět byl prostě snadným. Nikde žádná volební debata. Každý věděl, co má dělat a volba byla jasná. V rodinách byl klid, protože nepřítel byl jasný, a i když vždycky zvítězil, bylo to s ním rok od roku horší. Nikdo nikoho nepodezříval z toho, že byl tam či onde, že je vazalem té či oné strany zeměkoule. Prostě klid a pohoda. Ostatně znáte to: je znám případ, že několik desítek let po revoluci zvané Sametová přišla na úřad stará paní. Usmála se a pánovi za stolem řekla: “ Čest práci soudruhu“. Ten člověk se zarděl a řekl: „To jste se babičko spletla, je jiná doba, dnes už jsme pán a paní.“ Stařenka se usmála a ani chvíli nezaváhala: „Doba je sice jiná, ale vy jste tady pořád….“

Za pár dnů je druhé kolo prezidentských voleb. Ten krásný a opojný pocit svobody. Můžeme si svobodně vybrat, koho budeme chtít za svého prezidenta. I když svobodně… Kněz, známý především v cizině, říká, že budu-li volit jednoho z nich, dopustím se těžkého hříchu a morálního provinění. Možná proto, že jeho dřívější profese firemního sociologa významného socialistického podniku se mu natolik vryla pod kůži, že pro rány Boží se toho nemůže zbavit. A pokud budu volit druhého z kandidátů, volím dobu dávno minulou a jsem ten zaostalý, který se nechává strnout heslem, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí….

A tak si říkám, že ať již udělám cokoliv, bude to špatně a zcela jistě se buď dopustím velkého hříchu a morálního provinění nebo budu ten naivní blouznivec, který věří pohádkám a nereálným věcem. A jsem buď pod vlivem té či oné cizí mocnosti. Jak si pak budou moci se mnou jiní povídat?

Zdá se, že nám přímá volba, která nám byla dána jako předzvěst té přímé demokracie, po které tolik voláme, nám byla dána za trest. „To nás Pán Bůh trestá, že se nemodlíme“, řekla by jiná babička a měla by pravdu. Za nového prezidenta bychom se modlit měli. Zatím to vypadá, že nám ten Zeman přišel pěkně Draho(š), jak by řekl mlaďoš, který nepustil starou paní o holi sednout v autobuse. Prý mládí v před… Snad i my tuto naší volbu, ať již bude pro kohokoli, v pohodě ustojíme. Nebylo by to zdaleka poprvé….

   Pavel Veselý, publicista, leden 2018