Jsem dalek toho, abych si troufl zasvěceně hovořit o věcech, 
jimž v podstatě nemohu rozumět, i kdybych chtěl, protože jsou z poněkud "jiného vesmíru", než pravidla, jimiž se mé uvažování a tvorba následných závěrů řídí. Mluvím o vědách sociálních, u nichž mě jako matematika, leckdy omračuje bohorovnost vyjádření jistých názorů, které se týkají abnormálně složitého dynamického a navíc nedeterministického systému, kterým bezesporu člověk, natožpak lidská společnost jsou. Trochu mi to připomíná meteorologické předpovědi, které, od té doby, co z nich zmizel selský rozum a nastoupil "superman Aladin", stojí za starou belu.
Přesto si však troufnu nabídnout jakýsi podhled, možná predikci, věštbu, toho, co nás může očekávat v příštích letech až měsících. Vystačím při tom se selským rozumem, kterému se v abstraktních sférách učeně říká matematická, či aristetolovská logika, podle toho z jakého úhlu se na dotyčnou metodu díváme.
Totalitní režimy, přesněji totalita jakéhokoliv typu, vždy havaruje. Má jednu odpornou vlastnost, snaží se ovládnout nejen společnost jako celek, ale každého jednotlivce v ní, neb vychází z předpokladu, že když ovládne každého jednotlivce, ovládne i celek (1984 George Orwell - celá řada režimů, které jsme my a naši současníci zažili na vlastní kůži, byla "typu 1984").
Problém je v tom, že páky, kterými se toho snaží dosáhnout, ať už jsou sebesofistikovanější, jsou pákami vždy mocenskými, násilnými, takže jednotlivce zákonitě nutí, aby zhusta jednal proti své vůli, svému přesvědčení a podobně. To je věc známá. Že uvnitř člověka vzniká čím dál mocnější frustrace z nesvobody a nutnosti dělat věci, které jsou mu proti mysli, a to vede k vzrůstající nespokojenosti a frustraci celku, to je taky zřejmé. Jako všechno v přírodě, i tato frustrace má své meze, jejichž překročení by mohlo vést k destrukci jedince.
Tedy pud sebezáchovy ho logicky se stále vzrůstající intenzitou nabádá, aby něco udělal, jinak zhyne. Je-li tato mez překročena, je jen otázkou jaké části se ono překročení takto sužované společnosti v daný moment týká. Její hodnotu se netroufám odhadnout, ale ve fyzice se tomu říká kritické množství.
Je-li překročeno, tu vybuchne atomová puma, ondy se červený obr zhroutí v singularitu a vybuchne jako supernova. In medias res. Zdá se, že současná imigrační patálie dostává společnost nebývalého rozsahu, a to podle všeho téměř celou Evropu, do stádia onoho překročení únosné meze. Je sice pravda, že evropské státy mají daleko k něčemu podobnému totalitě, nicméně i tak se vládnoucí "elity" dostaly na stranu nůžek, která se od strany druhé, tedy vůle občanstva států, v jejichž čela byly demokraticky zvoleny, nebezpečně vzdaluje.
Nekonečné omílání evidentních nepravd o tom, jak ladění společnosti vypadá, či spíše jak si "elity" přejí, aby vypadalo, nejspíš vede zákonitě k onomu "totalitnímu" postrannímu efektu, kterému se ve vojenství říká "collateral damage", tedy vedlejší ztráty.
Problém může být v tom, že onen výbuch společenské frustrace může zasáhnout nebývalé množství lidí, takže konkrétně v Evropě může dojít k naprosto neuřiditelné sériii revolucí, převratů, havárií režimů a podobně, jejichž společným rysem mohou být minimálně pogromy na imigranty, či pouliční boje. Nejinteligentnější "superbestie" Třetí říše Reinhard Heydrich říkal o Češích, že jsou jako péro v natahovacích hodinách. Vydrží hodně, ale v určitý moment praskne a zničí vše kolem. Zdá se, že jsme v době, kdy tento efekt nastává v daleko větších rozměrech.
Pokud jsou tyto mé závěry alespoň trochu pravděpodobné, měl bych se, býti elitami, značně na pozoru. Ono v podstatě stačí "málo", dělat něco, co tak trochu souvisí s důvodem narůstající frustrace. Úkolem náčelníka vždy bylo dělat to, co vede především k obraně členů kmene. Nemyslím si, že by za poměrně krátkou dobu pár desítek tisíc let tento společenský sebeobranný instinkt z lidí vymizel.
Jistě, řešením není vyhánět hladové chudáky z našich zemí, či je jinak pronásledovat, o tom jsem ostatně psal ve svých předchozích úvahách. Problém je mnohem hlubší, imigrační vlna jej pouze odkryla v celé nahotě.
Je to problém naší civilizace, doslova a do písmene "civilizace na rozcestí" - téma na celou knihu. Ten ovšem už vůbec nevyřeší zde předpovídané revoluce, neb téměř jistě vynesou na povrch tlupu populistických utilitaristů. Jsem ale skeptik, a tak se obávám , že se to spíše "bude řezat", jak říkal dobrý voják Švejk..
Otakar Vychodil, 10. září 2015
_______________________________________________________________________________________
S Otakarem se známe zhruba od roku 1974, já byla "žabec" programátor on systémák. Fotka je někdy ze září 2014, po té co jsme se po 1/4 století opět potkali. Jeji jsme kolem, zavonila jsem a oni byli doma....
Daleko víc rozumíte slovům a textu někoho, koho znáte dlouhé roky, něco jste spolu zažili, vybudovali, něco prostě zůstalo. Dnes jsem potkala tuto úvahu, psanou právě před rokem a dále báseň z pera kurdského básníka, co mi připomněla sdělení, které napsal můj otec někdy v roce 1972-1974:
"Jinak myslíme, jinak mluvíme a jinak jednáme.", možná právě toto bude kámenem úrazu naší civilizace. Jsme na rozcestí, můžeme psát, sdílet "jak se to řeže" nebo jít tou cestou, co není dálnice dle představ politiků, pro rychlý přesun zboží a pracovních sil. Je cestou s výmoly a zatáčkami, ale má cíl, jejím posláním není vybrat co nejvíc na mýtném, ale hledat to optimálno. Říkávali jsme tomu "příjemné uživatelské prostředí" v počítačové mluvě nebo také "uživatelsky přívětivé". Jsme uživatelé prostředí, nejsme jeho majitelé a mělo by zůstat zachováno, s co nejvíce přívětivosti i generacím příštím.
Kurdský básník: uzunoglu.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=550955
"Nekraťme uzdu fantazii a jděme dál. S čím jsou největší nesnáze mezi lidmi na zemi? Člověk má svobodnou vůli, může dokonale podle této svobodné vůle, i když je v tom určitá zrůdnost, rozhodnout se jinak myslet, jinak mluvit a jinak jednat. Z toho vznikají největší společenské krize.... " zdenula-i.bloger.cz/Ze-zivota/Poklady
V podstatě nevěřím, že toto vše bude někdo číst a dávat do souvislostí, raději si počkáme na sliby politiků. Co myslí na zisky, mluví o jistotách a jednají v rozporu s obojím. "Úkolem politika je věci řešit včas, dřív než se z nich stane neřešitelný problém", viz nejen Sýrie.
USA a RF dojednaly podmínky příměří v Sýrii, od tohoto pondělí... Jedna z cest, bude-li "společný zájem".