Posledních pár dnů naší suverenity právě před osmdesáti lety z pera Jaroslava Seibla. Je škoda aby tehdejší události zůstaly bez povšimnutí ležet a brzy zapadly docela. Byli jsme mladý, leč hrdý stát, odhodláni se bránit, odhodláni a schopní obrany. Přesila útočníka byla zjevná, právě proto by toto odhodlání nemělo být zapomenuto a rozmělněno.
S laskavým svolením autora Jaroslava Seibla zvěřejňuje na tomto webu Zdenka Wagnerová, ZET21
12. září 1938 měl Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku projev v kterém napadl Československo a presidenta Beneše. Tento projev byl signálem pro henleinovce kteří vyvolali v pohraničí řadu konfliktů s československou státní mocí. Protože bylo známo že se do pohraničí masivně pašují zbraně, tak koncem července nařídilo ministerstvo národní obrany sestavit a rozmístit v pohraničních posádkách 15 pohotovostních oddílů, složených vždy z čety motorizované pěchoty a z čety obrněných automobilů a nebo tanků. Koncem srpna bylo zřízeno dalších 29 pohotovostních čet. Oficiálně měly tyto jednotky sloužit k uzavření pohybu na důležitých komunikacích. Jejich hlavním úkolem bylo zakročit jako ozbrojená vojenská asistence na dožádání příslušného státního bezpečnostního úřadu. Na sklonku léta přikročila armáda k řadě ryze vojenských opatření, od poloviny srpna byly zastaveny důstojníkům i mužstvu dovolené. Dosud měly stálé osádky jen těžká opevnění: lehké objekty střežily strážní oddíly. Nyní od pluků, odpovědných za zajištění hranic, odešly 3/4 mužstva do opevnění. Tři rychlé divize dostaly rozkaz, aby počínaje 4. zářím byly připraveny k soustředění v pohraničí. Když v noci z 12. na 13. září vypukl henleinovský puč, existovaly díky těmto vojenským a bezpečnostním opatřením podmínky, aby případný nepřátelský útok proti celistvosti republiky byl v zárodku potlačen.
Časně ráno 13. září 1938 hlavní štáb vyhlásil heslo DOMOBRANA - v pohraničních kasárnách vyhlašovali dozorčí důstojníci poplach. Na nádvořích kasáren nastupovaly čety a roty a v několika minutách po rozdání ostrého střeliva odcházely posílit své kamarády do obraných postavení. Ještě do večera je následovaly štáby pluků a praporů, které zaujímaly velitelská stanoviště, předvídaná podle plánu zajištění hranic. Běhen noci se rozeběhly spojky z četnických stanic a listonoši ťukali na okna ve vesnicích a městečkách ležících těsně za národnostní hranicí. Útvary povolávaly zvláštními povolávacími lístky podle paragrafu 22 branného zákona část spolehlivých záložníků české národnosti pro pohraniční posádky. Museli se okamžitě dostavit do výstrojních středisek v blízkém okolí a odtud odcházeli přímo do opevnění. V příštích hodinách nastoupilo k jednotkám československé armády celkem 118 000 záložníků: 72 600 pro posílení osádek lehkého opevnění, 11 200 mužů pro letectvo, 29 500 mužů pro obranu proti letadlům, 900 mužů pro ženijní jednotky a zbytek připadal na vojenské posily pro SOS. Československá armáda měla kromě těchto 118 000 mužů povolaných podle paragrafu 22 branného zákona k dispozici dalších 60 000 záložníků povolaných v minulých dnech na normální vojenské cvičení a 184 000 vojáků prezenční služby - celkem 362 000 mužů.
Telegram vyslance ČSR ve Velké Británii ministerstvu zahraničních věcí v ČSR, 14 září 1938. Z nejkompetentnějšího pramene. Bonnet včera měl velmi neblahý rozhovor s Phippsem, o kterém Corbin nebyl zpraven. Bonnet prohlásil,že je třeba udržet mír i za cenu ČSR a že je Francie nepřipravena a nechce za nás válčit. Potom mluvil Phipps s Daladierem, jenž byl o něco rozhodnější, ale ne o mnoho. Zde vláda dnes konstatovala, že za těchto okolností je velice obtížné cokoli podniknout. Je neslušné, že oficiální styk mezi Paříží a Londýnem je takový, jako by těchto rozhovorů nebylo, a depeše posílané Corbinu jsou v tónu odhodlané a statečné. Můj předůležitý informant radí činit hned všechny přípravy vojenské. Jen tak se nám dostane pomoci, a ukážeme-li se pevnými, půjde Anglie a Francie.
15. září 1938. Z telegramu lidového komisaře zahraničních věcí SSSR zaslaný ze Ženevy lidovému komisariátu zahraničních věcí SSSR 15. září 1938. Rozmluva s Herriotem se konala před příchodem zpráv o Chamberlainově cestě. Nepochybuji o tom, že pokud francouzská vláda již dříve o této cestě nevěděla, má z ní radost právě tak jako ze všeho, co jí může zbavit starostí o Československo. Dnešní francouzský tisk píše s většími sympatiemi o plebiscitu než anglický. Není pochyb o tom, že Československo prodají, je jen otázkou, zda se s tím smíří Československo. Herriot ujišťoval, že když Německo přímo napadne Československo, Francie vystoupí. Angličané už prohlásili, že Anglie se může podílet jen na blokádě,v žádném případě nepošle pozemní vojska do Francie.
Telegram chargé d'affaires a. i. SSSR v Německu lidovému komisariátu zahraničních věcí SSSR. 15. září 1938. Navštívil mne československý chargé d'affaires a. i. Schubert a neskrýval své rozhořčení. Mír bude zachráněn, ale Československo bude prodáno, reprodukoval mi, že takto charakterizoval, snaže se být sarkastickým, situaci v rozhovoru s jedním ze svých kolegů. Podle jeho informací se Angličané rozhodli obhajovat plebiscit, což je pro Prahu zcela nepřijatelné. Je charakteristické, že Angličané aby se ospravedlnili, šíří verzi že pozice SSSR v případě války je nejasná a dokonce méně rozhodná než pozice Francie. Schubert věří, že Češi, i když zůstanou osamoceni, mohou se udržet i čtyři měsíce.
15. září 1938 probíhají rozhovory mezi Hitlerem a Chanberlainem, plán Z se naplňuje, ohledně Československa, Chamberlain projevil plné pochopení pro Hitlerovy požadavky které byly vtěleny do tak zvaného franko-anglického plánu.
17. září 1938 hlavní štáb vyhlašuje heslo TATRY-tímto heslem byl povolán do zbraně ročník I. zálohy a počty jednotek vzrostly opět o několik desítek tisíc mužů Každý z kulometů všech 10 000 lehkých pevnostních objektů měl již úplnou obsluhu, těžká opevnění obsadily kompletní bojové osádky. Pohraničním prostorem projížděly pohotovostní čety a oddíly. Ženijní destrukční skupiny minovaly nejdůležitější hraniční objekty. Motorizované a jezdecké jednotky rychlých divizí zaujaly prostory soustředění mimo mírové posádky-část v pohraničí, část ještě ve vnitrozemí. SOS obsadila svá bojová stanoviště. Československá armáda byla připravena zachytit nepřátelský nápor.
17. září/ II. Záznam o rozhovoru přednosty politického odboru ministerstva zahraničních věcí ČSR s chargé d'affaires a.i. Německa v ČSR. Německý legační rada Hencke učinil mi dne 17. září 1938 v 19.30 hod. toto ústní sdělení: "Říšská vláda se usnesla, že a) na říšském území má být okamžitě zatčeno tolik československých státních příslušníků československé národnosti (též židů mluvících československým jazykem), kolik bylo zatčeno sudetských Němců v Československu od počátku tohoto týdne. b) V případě vykonání trestů smrti vynesených proti sudetským Němcům na základě stanného práva bude v říši zastřelen vždy stejný počet Čechoslováků.".
Do osudového dne před 80 lety zbývá12 dní
Prohlášení vlád Velké Británie a Francie vládě ČSR. 19. září 1938
Zástupci francouzské a anglické vlády sešli se dnes k poradě o všeobecné situaci a prostudovali zprávu ministerského předsedy Velké Británie o jeho rozhovoru s Hitlerem. Britští ministři předložili svým francouzským kolegům také závěry, vyvěrající ze zprávy, jež jim byla poskytnuta o činnosti mise lorda Runcimana. Obě vlády jsou přesvědčeny, že po posledních událostech bylo dosaženo bodu, kdy další setrvání oblastí, převážně obývaných sudetskými Němci, v rámci hranic československého státu nemůže být od nynějška fakticky prodlužováno, aniž by tím byly ohroženy zájmy samotného Československa a zájmy evropského míru.
Nóta vlády ČSR vládám Velké Británie a Francie 20. září 1938
Československá vláda děkuje vládám britské a francouzské za zprávu kterou jí daly, formulujíce svůj názor na řešení nynějších mezinárodních potíží týkajících se Československa, jeho přátel a spojenců i v zájmu obecného míru, vyslovuje přesvědčení, že návrhy ve zprávě obsažené nejsou s to aby dosáhly cíle, který sleduje vláda britská i francouzská ve svém velikém úsilí, které vynakládají pro mír. Návrhy ty byly učiněny bez dotázání zástupců Československa a bylo jednáno proti němu, aniž bylo slyšeno, ač československá vláda upozornila, že nemůže přijmout odpovědnost za prohlášení učiněné bez něho. Je proto také pochopitelno, že zmíněné návrhy nemohly být takové, aby vyhovovaly možnostem Československa .......... Vláda československá je si vědoma, že úsilí, které vlády britská a francouzská rozvíjejí, pramení z opravdového zájmu. Děkujeme jim zaň upřímně. Nicméně z důvodů již uvedených obrací se k nim s poslední výzvou a žádá je, aby svůj názor přezkoušely. Činí tak v přesvědčení, že nezastává jen zájem vlastní, ale také zájem svých přátel, věc míru a věc zdravého vývoje Evropy. V této rozhodující chvíli neběží jen o osud Československa, nýbrž také o osud jiných zemí, zvláště pak Francie.
21. září ve 2 hodiny ráno byl na žádost britského a francouzského vyslance vzbuzen president republiky a byla mu přečtena a potom písemně předána odmítavá odpověď britské vlády. Poté mu francouzský vyslanec předal ultimativní vzkaz své vlády-dle instrukcí jen ústně-a tam zazněla ona osudová věta: Jestliže vláda československá návrhy franko-britské nebude moci okamžitě přijmout a odmítne je a jestliže z takto vytvořené situace vznikne válka, bude za ni zodpovědno Československo a Francie se k této válce nepřipojí. Francie vypovídá Československu spojeneckou smlouvu. Na žádost presidenta mu byla později předána i písemná nóta. Po celodenním jednání byly Hitlerovy požadavky hanebně přezvaná na anglo-francouzský plán přijaty.
21. září 1938 - Z výkladu ministra zahraničních věcí ČSR pro zástupce tisku.
Pan Bonnet se vymlouvá na Anglii a ukazuje se, že pan Bonnet dodával do Anglie všelijaké zprávy, které ji o tom přesvědčily, také o Sovětském svazu - to je velmi zajímavé - že Sovětský svaz je neurčitý. To není pravda, Sovětský svaz nám nejednou i francouzské vládě prohlásil, že by šel, když půjde Francie, a přišel ještě pan Litvinov s tím podnětem, že by Rusko šlo i bez Francie, kdyby ve Společnosti národů aspoň většinou hlasů bylo odhlasováno že je Německo útočníkem. Ale za těchto okolností je to velmi pochybné, že by se to odhlasovalo. Anglie a Francie nebudou pro to, severské státy nebudou proti Německu, Jihoamerické státy by pro to hlasovaly, Čína a podobně, ale většinu hlasů to nedostane. Pánové, já to chování Sovětského svazu zdůrazňuji, poněvadž se objevil ve Venkově článek, že nás opustily slovanské státy. To je ohromná nepravda, Rusko nás neopustilo. Nemohu ani to tvrdit, že by Rusko bylo šlo snad i bez Společnosti národů, ale to nikdo nemůže za těchto okolností žádat, poněvadž by to znamenalo že by se na nás vrhlo Polsko ihned, Rumunsko by nešlo a Maďarsko.To by bylo šílenství, kdybychom to dělali, a proto nemá smyslu hádat se o to, jestli by byli Sověti šli. Ale obviňovat Sověty, že nás zradili, nemůžeme. Zase naopak, to si musíme uvědomit, že by bylo velkou chybou, kdyby se říkalo, že jen Rusko by nás bylo spasilo. To by bylo velmi nerozumné, kdyby se to tak líčilo, a kdybychom byli šli do války, že s pomocí Ruska bychom byli zvítězili. To, pánové vím, že se to šíří z důvodů agitačních. To by bylo velmi nebezpečné. Prosil bych vás, abyste zachovali chladnou krev. Pánové, to, co udělala Francie, to je jistě něco strašného a pro nás právě a pro každého, kdo počítal, že na Francii se může spolehnout a také na Anglii, pro ty je to taková strašná rána, že si to můžete představit.
Ve čtyři hodiny ráno 22. 9. 1938 hlásila chebská filiálka Národní banky, že tamní posádkový velitel nařídil vzhledem k velice složité situaci její evakuaci. V 04:05 hodin byla tato zpráva oznámena ministru financí - Národní banka navrhovala evakuaci všech filiálek v ohroženém území. O půl páté dává operační oddělení hlavního štábu souhlas k evakuaci. Pět minut před pátou jsou do Chebu, Jablonce nad Nisou, Karlových Var, Krnova, Liberce, Opavy, Podmokel, Teplic, Trutnova, Ústí nad Labem, Varnsdorfu a Žatce odeslány pilné telegramy s heslem PROVEĎTE OPATŘENÍ E-37. Mimo Varnsdorfu jsou všechny filiálky evakuovány. V 10 hodin vyhlašuje hlavní štáb heslo ORLÍK a ORLÍK-Z, je vyhlášena ostraha hranic. Vyhlášením ostrahy hranic byl povolán do zbraně a většinou ještě v nočních hodinách odeslán do pohraničí další ročník záložníků. Dělostřelectvo, ženisté, spojovací a další speciální jednotky postavily ostrahové jednotky, které s materiálem následovaly polní jednotky pěchoty. Do palebných postavení zajížděly protitankové kanóny.
22. září probíhají v Praze veliké demonstrace proti Hodžově kapitulantské vládě. Policejní hotovost bezmocně přihlížela. Agrárnické ministerstvo vnitra požádalo o soustředění četnictva do Prahy. Tyto sily však nemohly v žádném případě mohutné demonstrace potlačit. Ministerstvo se obávalo nejhoršího - že bezpečnostní jednotky mají ke kapitulaci a kapitulantské Hodžově vládě stejně odmítavé stanovisko jako davy, proti kterým měly zasahovat. Proto se obrátilo i na armádu. Velitel roty poručík Hanuš mě zavolal k sobě. "Budeme asi nasazeni jako asistence v ulicích", říkal mi. Nechal jsem na chodbě nastoupit naší ženijní rotu. Velitel k chlapcům promluvil: "Budeme použiti na asistenci", říkal "do lidí nestřílejte i kdyby vás napadli, a když bude nejhůře - stáhnout se do houfu a zpívat hymnu.". Na události vzpomínal tehdejší rotný 5. ženijního pluku Lohnert. Před Rudolfinem demonstruje čtvrt milionu lidí, politici se jeden po druhém střídali u mikrofonu, promluvili sociální demokraté, komunisté, agrárník Rybárik, vojáci a všichni došli v obdivuhodné jednotě k jedinému závěru. Bránit se, vést nerovný boj, ale bojovat! Nevzdávat se! Národní demokrat dr. Rašín, který zasvětil život boji s komunismem, volal: "Já, Rašín, říkám zde jedno, že mezi mnou a komunisty v této chvíli není žádného rozdílu,když jde o to republiku hájit a uhájit."
Prohlášení vlády SSSR vládě Polska 23. září 1938
Vláda SSSR obdržela z různých zdrojů zprávy, že vojska polské vlády se soustřeďují na hranici Polska a Československa, připravujíce se překročit uvedenou hranici a násilně zabrat část území Československé republiky. Přes rozšířenost a poplašný charakter těchto zpráv je polská vláda dosud nevyvrátila. Vláda SSSR očekává, že k takovému vyvrácení bez meškání dojde. Nicméně v případě, že by k tomu vyvrácení nedošlo a kdyby na důkaz těchto zpráv polská vojska vskutku překročila hranice Československé republiky a zabrala její území, vláda SSSR považuje za vhodné a nutné upozornit vládu Polské republiky, že na základě článku 2. Smlouvy o neútočení, uzavřené mezi SSSR a Polskem 25.července 1932, by vláda SSSR v případě, že by se Polsko dopustilo agrese proti Československu, byla nucena bez upozornění uvedenou smlouvu prohlásit za neplatnou.
23. září 1938 Záznam přednosty politického odboru ministerstva zahraničních věcí ČSR o návštěvě vyslance Velké Británie
Anglický vyslanec učinil mi dne 23. září 1938 v 17.15 hod. toto sdělení: "Dohodli jsme se s francouzskou vládou, že československá vláda bude informována, že francouzská a britská vláda nemohou nadále na sebe vzít odpovědnost za to, že by Československu radily nemobilizovat."
Obdobnou návštěvu učinil vyslanec Francie v 18.15 hod.
Prezident republiky nařídil na základě §23 braného zákona v pátek, 23. září ve 22:00 hodin mobilizaci československé brané moci. Na základě mobilizační vyhlášky byli povoláni v celé ČSR do činné vojenské služby: 1.Všichni důstojníci, rotmistři i mužstvo v záloze a náhradní záloze, jakož i důstojníci a rotmistři ve výslužbě s označením nesup, kterým je letos 40 let a všichni mladší. 2.Všichni důstojníci a rotmistři v záloze s výslužným a všichni důstojníci a rotmistři v záloze a náhradní záloze, kteří dostali určovací lístek k nastoupení do činné vojenské služby v případě mobilizace i když jsou starší. 3. Z vojenských osob na trvalé dovolené ty, které jsou dočasně propuštěny z prezenční služby na trvalou dovolenou. 4.Všechny osoby povolané mobilizační vyhláškou, pokud nejsou zproštěny pro případ mobilizace, se musí nejpozději za 6 hodin po uveřejnění v obci, v níž právě meškají, co nejrychleji a nejkratší cestou odebrati přímo do výzbrojní stanice.........................................Klenotem erbovním mé země zůstane ta noc, jak napsal básník,František Halas.
Z telegramu vyslance ČSR ve Velké Británii ministerstvu zahraničních věcí ČSR 24. září 1938
Halifax mne přijal zcela zdrcen obsahem Hitlerova memoranda. Loajálně se snažil ospravedlnit Chamberlaina, prohlásil však, že ani on, ani premiér nám nemohou radit, abychom memorandum přijali. Naléhal,abychom uvažovali, není-li lépe se vydat Hitlerovi, než být rozdrceni. Odpověděl jsem záporně. Halifax ...... prohlásil, že premiér je dosud přesvědčen, že Hitler je dobré vůle, a že když dostane sudetské území, dá navždy v Evropě pokoj. Na vyjádření mého úžasu nad touto kriminální naivností opakoval to znovu. Prohlásil že v té věci byl Chamberlain pouze listonošem. Na můj úžas a opovržení nad tím, že anglický premiér dělá vrahu a gangsteru listonoše, Halifax hluboce dojat opakoval, bohužel je to tak.
28. září 1938, při rozpravě o zahraniční politice dostává Chamberlain kus papíru a žádá sněmovnu o pozornost a slavnostně oznamuje, že byl pozván Hitlerem na konferenci do Mnichova a že zároveň s ním byl pozván taky Daladier a Mussolini. Pohled na sněmovnu která vstává a gratuluje Chamberlainovi, by občany Československa moc nepotěšil. Od mobilizace uběhlo pouze několik dní v kterých se střídala naděje a zklamání, hrdinství i zbabělost a projevují se i ryzí charaktery, jako byl šéf francouzské vojenské mise generál Faucher, který se na protest proti zradě Francie 22. září, zříká hodnosti francouzského generála, vrací všechna svá vyznamenání a dává se do služeb čs. armády jako poradce. Daladierovi a generálu Gamelinovi posílá dopis v kterém píše:
V Československu panovaly dávné, hluboké city lásky a obdivu k Francii. Znám tu zemi dost na to, abych toto tvrzení mohl opřít o něco jiného než slova či projevy pouhé zdvořilosti. Tyto city vystřídala nenávist a pohrdání: zradili jsme, a co horšího, zradu jsme se pokusili zamaskovat. Možná že jednou proti vám budou stát děla ze Škodovky a českoslovenští vojáci, řekl mi jeden letitý přítel.Teď již nikdo francouzské důstojníky nezdraví a chtějí-li se zaměstnanci mise vyhnout incidentům, vycházejí v civilu. Mobilizace byla velikou nadějí že cesty se budou ubírat jiným směrem, naději pohřbil západ neustálým lavírováním a snahou dotlačit Hitlera k jednání. Takovým pokusem byl i time - table zaslaný britskou vládou vládě Československé republiky. Což byl časový rozvrh předání čs. pohraničí Hitlerovi. Chamberlain je upřímně překvapen že nehodláme stáhnout vojsko z opevnění. Zdůraznil jsem, že včera opevnění byla obsazena na anglickou a francouzskou radu a že dnes nemůžeme je zase vyklidit. To nechtěl pochopit. Ze zprávy čs. vyslance v Londýně.
Naší poslední nadějí je Hitler, prohlásil jeden čs. diplomat, tím že zaútočí. Útok byl avizován na 28. září, ovšem 28. září Chamberlain mává vítězoslavně Hitlerovým pozváním do Mnichova.
_______________________________________________________________________________
Dnes je to 80 let co Československá vláda přijala mnichovský diktát. Nemá cenu se o tom rozepisovat, ty okolnosti jsou dostatečně známé a tak jsem si řekl, že by neškodil dobový dokument, kterým je předmluva amerického novináře ke knize Jiřího Hronka, Zradili Československo, která vyšla na podzim 1938 v Anglii nákladem 50 000 výtisků. Ve Francii neměl nikdo odvahu ji vydat a tak předávám slovo Edgaru Ansellu Mowrerovi.
Toto zde je vypravováním o zradě jedním ze zrazených, jedním Čechoslovákem. V řadě nezapomenutelných scén načrtává jednotlivá dějství této zpronevěry. Nedovedu si představiti, že by poctivý občan ve Francii nebo ve Velké Británii mohl čísti jeho vyprávění bez ohně studu ve tvářích. Autor nevypravuje, jak bylo rozdělení předem připraveno, ale Neville Chamberlain se o tom zmínil. Jak řekl v dolní sněmovně, byl o tom dávno přesvědčen, že urovnání tohoto, co nazýval "československým problémem", bylo "poslední překážkou" k upokojení nacistického Německa. Patrně mu to řekli jeho přátelé v Berlíně. "Demilitarizované německé Porýní" bývalo "poslední překážkou" k upokojení Německa, dokud Hitler nenabral odvahy k uchvácení Rakouska. Pak se stala "poslední překážkou "německá touha po uchvácení německy mluvícího československého pohraničí. Pan Chamberlain to řekl. Bude mít ještě hojně příležitostí, aby to opakoval. Ve světě je stále ještě mnoho buněk německé rasy. Pan Chamberlain mi promine, ale nebylo žádného "sudetského problému", podle kterého sudetští Němci měli prostě právo odděliti se od Československa a připojiti se k Německu. Jestliže by měli toto právo, tedy Abraham Lincoln byl násilník, jenž za cenu krvavé, více než čtyřleté války bránil jižním Státům aby opustily Unii. Jestliže by měli toto právo, pak Wales, Skotsko a Cornwal se mohou zítra odděliti od Chamberlainovy Britannie, aniž Anglie může proti tomu říci jediné slůvko. Francouzští Kanaďané, kdyby chtěli, měli by právo spojiti se zítra s fašistickou Francií a nekonečné bezpráví potlačovaných Indiánů muselo by býti okamžitě napraveno. Jen tehdy, jestliže tomu pan Chamberlain věří, může se zastávati práva sudetských Němců na secesi. Či snad mají jeho němečtí přátelé "práva", která by upíral "nižším" národům kteří se dosud nepovznesli k úrovni nacistického režimu? Pravím, že pánové Chamberlain a Daladier vydali sudetské Němce Hitlerovi ne proto, že by byli utiskováni (čemuž by mohl věřit jen neinformovaný), nýbrž proto, že Hitler řval a třískal do stolu a hrozil válkou, protože má silnou armádu a protože jeho moc musí býti zachována, neboť konec konců, on je jedinou a poslední překážkou před bolševizací Evropy, atd. atd. Tím se však dostáváme k vlastní trapné podstatě celé této zrady. Ještě okamžik. Pisatel těchto řádků není ani komunistou ani socialistou, nýbrž liberálem, vyznavačem Thomase Jeffersona a Johna Stuarta Milla. Opakuji, že Neville Chamberlain a Georges Bonnet (snažme se zapomenout na Daladiera, který se poddal jen ze slabosti, ne ze zlé vůle) zradili Československo. Říkají, že bojovati by nemělo smyslu, že by se Československo nemohlo nijak ubránit. Což patrně není pravda. Je mnohem pravděpodobnější, že by Německo bylo neschopno útočiti na tuto pevnost, na Čechy, kdyby byly Francie a Britannie zaujaly svá místa vedle Československa a Sovětského Ruska. Říkají, že i v případě vítězství by Češi byli přinuceni svými spojenci, aby odstoupili sudetské Němce Německu. O tom pochybuji. Sudetští Němci nebyli nikdy součástí Německa. Říkají, že se Čechové poddali, aby zachránili světový mír. Fakta je usvědčují ze lži. Češi se podrobili teprve tehdy, když dne 21. září 1938 ve dvě hodiny ráno řekl francouzský vyslanec presidentu Benešovi, že v tom případě, když Československo ihned a bezpodmínečně nepřijme podmínky německého diktátora, hanebně přezvané na anglo-francouzský plán, Francie zruší svůj závazek a opustí tuto malou zemi v blížící se válce. Říkají, že nemohli počítat s patřičnou ruskou pomocí. Není snad pravda, že Rusové dne 2. září řekli v Moskvě francouzskému vyslanci, že Rusko bude podporovati Československo, společného spojence Francie a Ruska, všemi prostředky své moci a že uvítá vzájemné dohovory generálních štábů obou těchto zemí? Zní snad tohle jako dezerce? Avšak lord Runciman podal zprávu, že za těchto okolností společné soužití sudetských Němců, provokovaných Hitlerem, s Čechoslováky je v jednom společném státě nemožné. Je dosti podivné, že se bystrozraku lorda Runcimana, kterého sudetští Němci přivítali jako nějakého svatého Mikuláše, podařilo dospět k témuž mínění, které už před dvěma měsíci veřejně projevovali takoví germanofilové, jako Rothermere a lord Allen z Hurtwoodu! Jediná věc je pravdivá. Vláda Velké Britannie si nikdy nepřála hájiti Československo a mohla být k tomu donucena jen tehdy, kdyby byla Francie dodržela svůj slib, Čechům daný. A zde Francouzi zklamali. Ministr zahraničí Bonnet kul úklady proti svému spojenci a ministerský předseda Daladier schlípl před opozicí, před francouzskými pacifisty a fašisty, spojenými za účelem udržení míru i za cenu zrady. Co jiného se dalo čekat, když i blahobytní občané pařížští dávali veřejně najevo, že mají raději Adolfa Hitlera než Leona Bluma? Většina z "nich", z těch, kteří zradili, má ovšem jen nejistou představu o tom,co vlastně provedli. Oni,ještě nevědí, že fašism není ani filosofická soustava ani politická doktrína, nýbrž prostě jen vůle národa po výboji, přivedená k nejvyššímu stupni účinnosti a pohotovosti. Oni si nedovedou představiti, že fašistický stát může ve výbojích ustati, aniž zároveň přestal sám existovat. A proto se domnívají, že bezecnost je náležitě odměněna a odčiněna, jestliže přináší mír. Avšak takový Winston Churchill ví, že zde nejde o volbu mezi válkou a zrazením bezmocného národa, nýbrž mezi válkou a naprostou záhubou, mezi životem svobodným a nebo otrockým. Opuštění a zrazení Čechů učinilo další obranu demokracie nesmírně obtížnou. Poskytlo Německu skoro naprostou nadvládu nad střední Evropou a Balkánem.Dokončilo zřejmý Chamberlainův plán na zrušení "francouzského systému" a na omezení francouzské politické činnosti jen na západní Evropu a Afriku. Skoro úplně isolovalo Sovětské Rusko (které jediné mezi evropskými státy může isolaci snésti). Upravilo cestu pro celou řadu dalších německých násilností. Doposud však obranu světové demokracie neznemožnilo. Jestliže zničí fašism doma, u sebe, jestliže rychle vyrvou Španělsko z italských a německých spárů a jestliže si udrží přátelství, nebo aspoň akademický zájem amerického lidu.
Edgar Ansell Mowrer.
________________________________________________________________________
Pravomoc určitého subjektu sjednat mezinárodní smlouvu zakládá u každého státu jeho vnitrostátní právo, zejména ústava, jestliže by však hlava státu, vláda nebo ministr zahraničních věcí své pravomoci na mezinárodním poli překročili (jednali by ultra vires), vedlo by to k neplatnosti smlouvy jen tehdy, pokud by takové překročení bylo objektivně zřejmé. Např. přijetí Mnichovské dohody z roku 1938 československou vládou bylo neplatné mj. z toho důvodu, že k odstoupení části státního území bylo zapotřebí souhlasu parlamentu ve formě ústavního zákona.
Česká republikabyla k roku 1999 vázána 2065 dvoustrannými a 901 mnohostrannými mezinárodními smlouvami. Od roku 2000 jsou publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv.